Když se setmí II / 3.

7. března 2010 v 16:30 |  Knihovna
Venku pršelo. Blesky prosvítaly přes kancelářské okno a vůbec se jim nedařilo přerušit Sakuru v práci. Sepisovala nějaké účty a v tom jí napadlo, že by si zas mohla pohrát s ředitelem. Vzala do ruky nějaké formuláře, upravila se a zaťukala na dveře. Po vyzvání vešla.
,,DObrý den pane řediteli."
,,Dobrej Sakuro. Tak copak je to dneska."
,,Formuláře k podpisu." a podala mu je, aby si je převzal z ruky, ale ředitel něco ťukal na počítači a nevnímal jí. Jen pokynul, ať je položí.
,,Ale pane řediteli, snad by jste se nebál mě dotknout. Jsou to pouze ruce. I když nepopírám, že by to mohlo být i něco jiného."
,,Nechte mě být."
,,Nebyl tohle Váš sen? Tak teď Vám ho splním." a natahovala se po stole co nejblíže k němu.
,,Povídám, nechte mě. Mám doma ženu a dvě děti."
,,Tohle se říká vždycky, kdyby se to alespoň lišilo. A pak, rodinu jste měl od začátku a sváděl jste mě i přes to. Tak teď se můžete zase cítit volný." a už ho držela u krku a strašně jí vzrušovalo, když na něm viděla, jak se bojí. To jí dohnalo k polibku. Ale ten se nějak protáhl a nepřestával. Naopak nabýval na vášni.
,,Ajajajajaj!!!! Copak se to tu děje?"
Sakura se lekla a slezla ze stolu. Když se otočila, myslela, že jí raní mrtvice.
,,Ty hovado, ty svůdníku, ty šmejde jeden, co do ní děláš?! Kurva!"
,,Co prosím?" probral se ředitel když slyšel od ženy takové výrazy a k tomu všemu hlasem jako medvěd. Skoro z ní měl strach.
,,Abys nedostal přes držku ty vole." pokračovala.
,,Doktorko, co tady děláte?" hodila po ní otázku Sakura, aby akceptovala její přítomnost a zároveň rozčilení. A doktorka zase nabrala hlas jako předtím. Pisklák.
,,Zlatíčko, musela jsem Vás varovat před tímto individuem. Chtěla jsem Vás navštívit a Vy zatím tohle." a uraženě mrskla rukou po řediteli.
,,Dámo, kliďte se z mé kaceláře. Obě!"
,,S radostí." chytila drsně Sakuru za ruku a vyvlekla jí ven. Sakura se jí chtěla vysmeknout, ale držela jí takovou silou, že nemohla i kdyby se počůrala.
,,Koukejte mě pustit." zařvala na ní, když byli venku.
,,Co Vás to napadlo drahoušku?"
,,To je moje věc."
,,Není!"
,,Ale je."
,,Není! A už se mě nikdy nedotýkejte."
,,Ne a on může co?"
,,To jako žárlíte?"
,,Co? Já?.....jsem snad chlap nebo co?" a upravovala si vlasy.
,,Ne, ale vypadáte tak." procedila Sakura.
,,Jak to myslíte? Já denně posiluji."
,,Vypadáte na to. Jste jak chlap."
,,To budu brát za kompliment."
,,Bože."
,,Sakuro, na něm si rány nevyčistíte. On Vám nepomůže."
,,On ne, ale sex by mi nevadil po takové době."
,,Ale s ním. Je to jen člověk."
,,Ano, člověk. Z masa a kostí." promluvila skoro jako dítě, které má málo do pláče. Vypadala tak nevinně. Najednou to byla ta stará kráska, jakou znal.
,,Maličk.....ehm....totiž má drahá. Pořád Vás trápí totéž?" a chytla ji za ramena.
Sakura si najednou neuvědomovala, že je otravná a že má dokonce její ruce s obrovskými nehty nalakované křiklavou barvou na svých ramenech. Naopak potřebovala něčí blízkost a dělalo jí dobře i kontakt s takovou osobou.
,,Bolí mě to."
,,Možná byste potřebovala nějakého společníka nebo společnici."
,,Chtěla jsem, ale Vy jste to zase zkazila." a už se vymanila z jejího sevření a byla to zase ta všemi opovrhující Sakura.
,,Věřte mi, že mi za to jednou poděkujete."
,,Tak to mi připomeňte, nic podobného se totiž nestane."
,,Přijďte na dnešní hodinu zas do mé kanceláře. Chtěla bych si s Vámi promluvit."
,,Rozmyslím si to."
,,Nashledanou."
Řekla, že si to rozmyslí, ale stejně ví, že tam půjde. Ačkoliv se to styděla sama sobě přiznat, ty hodiny jí bavili. Nenudila se. Pravda- baba byla otravná, ale hádat se s ní byla sranda.
Práce jí skončila dřív, než čekala a doma se nudila. Venku pršelo a ona nevěděla, co doma dělat. Nakonec se rozhodla, že terapii posune dopředu a přijdde dřív. Ten blázen stejně nikoho nebude mít v čekárně.
Vzala si deštník a vyrazila.
Zaťukala slušně na dveře čekárny a otevřela je. Samozřejmě-liduprázdno. Kdo by taky chodil k tomuhle cvoku? Ano, jedině ona. Kam to klesla? Chodí na psychologické terapie. Ale tak už je tady tak nebude zbytečně čekat.
,,Doktorko Sanariová?"
Prásk!!!!!! Sasuke spadnul z vysoké židle.
,,Ty vole HInato, dělej. Ona je tady."
,,Hůůů....to jste Vy Sakuro?" zapištěl svým obvyklým skřehotákem.
,,Přišla jsem dřív, skončila mi práce."
,,Ohhhh....to jste mi udělala radost." volal přes dveře, zatímco mu Hinata podávala oblečení.
,,Můžete mi laskavě otevřít dveře?"
,,No, to nemůžu drahá, nejsem úplně dodělaná." zavolal a díval se dolů na Hinatu, jak je s oblíkáním daleko. Už měl vše.
,,Jako jak dodělaná? Nerušim nějak?"
,,Né...drahoušku to bych si v pracovní době nedovolil."
,,CHtěla jste řéct nedovolila."
,,Seš magor? Všechno prozradíš!" zašeptala na něj HInata. Vše bylo tak splašené a chaotocké.
,,Jistě, jsem to já ale hlupačka." smála se jakoby.
,,Kam jdeš, ještě paruka!" zakřičela Hinata, protože doktorka se rozhodla otevřít dveře a neměla na sobě paruku.
,,Jaká paruka?" zakřičela zpátky Sakura.
,,Oh.....drahá...."
,,Končím, s bláznem plešatým tu nebudu."
,,Kam byste chodila?" otevřela jí dveře.
,,Vy jako nosíte paruku?"
,,No...nehci si barvit a ničit vlasy, tak nosím paruku." zachichotala se doktorka a pot jí stékal po stranách hlavy. Sakura nevěřícně přešla z čekárny do ordinace. Sedla si na židli před stolem a pozorně sledovala doktorku.
,,Nebojte se mě. Skutečně je to tak."
,,Tak si sundejte paruku, ať vidím, že nejste holohlavá."
,,COže? To tedy ne."
,,Proč, bojíte se, že by pravda vyšla najevo?"
,,Ne, já plešatá nejsem, ale věřte, že mé vlasy jsou poněkud strašné, abych to upřesnila."
,,Tak se nestyďte, aby vznikla důvěra musíme si vše sdělovat." a chmátla před sebe a chtěla jí tu paruku strhnout, ale doktorka se vyhnula.
,,Takový přílišný kontakt nemusí být." vstala a vzdálila se od stolku. Sakura též a začala hra kočka a myš. Obě dvě utíkaly okolo stolku, ale doktorka neuměla moc chodit v podpatcích, noha se jí zvrtla a skoro slítla na zem, kdyby se nepodržela stolku. Jenže na to Sakura čekala a paruka lítla k zemi! Sasuke se otočil a v očích měl hrůzu.
,,Prý nemáte pěkné vlasy. Proč je nenosíte běžně? Rozhodně lepší než tahle fádní paruka. Vypadá jak z období před opicema. To máte přírodně černé vlasy? A nechcete si ten culík rozpustit?"
Culík? Tak to ho zachránilo. Pod parukou musel nosit culík, jinak by mu ty delší přední vlasy padaly do čela. Tak tohle byla kčeová situace.
,,No, tak jste se dozvěděla, že mám černé vlasy, že je nosím pod parukou a v culíku. Co ještě chcete vědět? Jaké používám kalhotky?"
Sakura si uvědomila, že se chovala jako malá holka. Teď jí to teprve přišlo trapné.
,,Moc se omlouvám. Přehnala jsem to, ale tak to víte. Bála jsem se. Nejprve jste mluvila o sobě v mužském rodě, pak paruka. Myslela jsem si, že kste chlap."
Doktorka se zasmála, ale byl to hraný smích.
,,To mi ještě nikdo neřekl." smála se dál a v duchu si oddychl. Sakura taky.
Zbytek terapie pak probíhal v pohodě. Sakura odešla s celkem dobrou náladou. S doktorkou se zasmála a konec konců byla ráda, že se neurazila. Na ty terapie bude chodit pravidelně. Ona není až taková babizna, jak si myslela.
,,Tak tohle bylo o fouos." prohodil Sasuke a sundal si paruku.
,,Zahrál si to ale výborně. A vidíš, ten culík jsem ti poradila dobře, bez něj by tě poznala." chválila svůj nápad Hinata.
,,Myslíš, že to vyjde?"
,,Už teď se s tebou dobře baví. Nebude to dlouho trvat."
,,Hm....ale štve mě ten ředitel."
,,Co bylo s ředitelem?"
,,Ale nic..."
,,Sasuke."
,,Nechci se o tom bavit."
,,Ne, že něco zvoráš kvůli žárlení."
,,Já nežárlím."
,,Jasně."
,,HInato!"
,,Dobře, dobře.....mlčím."
Sakura zavřela dveře a těšila se na další den. Dneska to bylo super i když jí ráno vytočila. Zítra to bude ještě lepší. Ředitele konečně svede a užije si, pak půjde za doktorkou a tam se bude zase pěkně bavit. Co jí provede tentokrát? Hodí po ní ingoust? Ne, to ne...ona je dáma, to si nezaslouží. Splašená, ale dáma.
 
 

Když se setmí II / 2.

6. března 2010 v 11:17 |  Knihovna
To určitě. Čekej ty náno pitomá. Uvažovala a nesla se domů jako páv. Stejně jí ale každý pohled na jakéhokoliv člověka zvedal chuť k jídlu a zároveň v ní rostl odpor. Jedno ale vždy převládlo a to hlad. Uvažovala objektivně. Ano, uznává, že by bylo nejlepší, kdyby s ní někdo čas od času promlluvil. Někdo, kdo se v tom vyzná jako třeba psycholog. Ale copak může psychologovi povyprávět, že jako každý má nějakou potřebu, tak ona má hlad a utiší ho jen tehdy, když někoho vysaje do poslední kapky krve? Poslali by ji rovnou do bílého pokoje bez oken s kazajkou. A pak, zvládla to až do teďka kromě pár případů. Když si občas zajde do lesa nikomu se nic nestane.
Taky si vzpomněla na HInatu. Ale jakmile si představila bezchybný obličej, ihned tu myšlenku zahodila za sebe. Pro ni nikdo z Uchihů neexistuje. NAvíc by ji nepřijali a ona by se nikdy nesnížila vrátit se k nim. Stejně tak nepočítá s tím, že by se jí ozvali. Když je sama zavrhla.
Na další den se zase vrátila do práce a dělala to, co vždycky. Hrabala se v dokumentech a nosila je ředitelovi. Ten se ji vždycky pokoušel sklonit kompliment nebo pochvalu. Dokonce ji i sváděl, ale nikdy nepořídil. Sakura byla odměřená a vždy ho spražila ledovou odpovědí. Ovšem od doby, co se v jeho firmě staly dvě vraždy, se k ní začal chovat stejně chladně, jako ona k němu. A to jí vyhovovalo. Často si třeba všimla, že při podávání dokumentů má zvýšený tep a lehce jí to pobavilo. Má z ní strach. Zároveň ji to i vzrušovalo.
,,Ale ale- pane řediteli, vy se mě nějak bojíte." řekla sladce a kokotně a držela ho za ruku, skloněná, že jí obsah jejího výstřihu skoro vypadl ven. Ředitel nevěděl, co má dělat. Bál se a zároveň se červenal. Sakura to nakone vzdala a na sex v práci přestala mít chuť. Jen se usmála a odešla z kanceláře. Spokojeně za sebou zavřela dveře a v tom se její dobrá nálada změnila na špatnou.
,,Ale drahoušku, ráda Vás vidím tak usměvavou. Nesmírně Vám to sluší."
,,Ráda Vás vidím." procedila skrz zuby a snažila se o co nejpřirozenější ton.
,,Takže Vám nebude vadit, když se tu chvilku zdržím." a ihned se posadila aniž by čekala odpověď.
,,Dáte si kávu?" zeptala se znuděně.
,,ANo."
Když dlouho seděla za pořítačem a vůbec si jí nevšímala, začala být iniciativní psycholožka.
,,Přišla jsem si s Vámi popovídat a Vy mě vůbec neberete na vědomí."
,,Víte to bude asi tím, že jsem v práci, takže prosím." a ukázala jí dveře.
,,Vás něco trápí drahá?"
,,ALe vůbec ne."
,,Pak byste mě nevyhazovala a bavila se se mnou. Když jste v klidu a v pohodě, zvádáte více věcí najednou."
,,A toto víte od koho?"
,,Řekněme, že ženy takové jsou."
,,Ale já nejsem jako ostatní ženy."
,,Aha. takže Vám vadí, když Vás někdo strká do jednoho pytle. Cítíte se jinak než všichni ostatní."
,,Prosím Vás, já si žádnou terapii neplatím."
,,Ale potřebujete ji."
,,To je na mě, jestli něco takového potřebuji."
,,Sakuro, copak vážně nevidíte, že to jde s Vámi od 10 k 5?"
,,Vidím, ale je jen na mě, jestli se s tím pokusím něco udělat."
,,Nabízím Vám pomocnou ruku. Vážně ji nechcete?"
,,Ne."
,,Se vším si ale neporadíš sama!" vyjekla na ní a vstala. Sakura byla lehce v šoku. Odkdy jí začala tykat a pak poznávala takový způsob vzteku. Psycholožka se uklidnila a posadila se. Sakura se na ní vítězně a škodolibě usmála.
,,Koukám, že nejsem jediná, kdo potřebuje terapie." myslela si, že má vyhráno, ale pak jí vrazila podpásovku.
,,Dobrá, když nechcete hodiny se mnou, pak se asi ukáže, kdo zavinil smrt odhadce a notářky."
,,Nic na mě nemáte."
,,Ne, ale můžu mít. A být Vámi tak si vyberu jinou potravu než lidi. Okolo Vás žije takových, jako jste Vy spousta a začíná se jim to nelíbit."
,,Co to povídáte."
,,Myslím, že je na čase odhodit masku Sakuro." a vycenila na ní ostré zuby. Sakura byla nesvá. Tohle opravdu nečekala a nelíbilo se jí to. Přijde si nějaká ženská, která postavově vypadá jak chlap, spadá do koleje upírů a je jím sama. A navíc tak vytouženě chce, aby k ní chodila na terapie. Co má za lubem?
,,Co máte v úmyslu?"
,,Nic, jen nechci, aby se zase jeden z nás zabíjel. POmohu Vám, abyste zůstala na světě."
Sakura mlčky vstala a otočila se zády k psycholožce a dívala se z okna.
,,Možná, že by to nebylo špatné. Zemřít."
,,To neříkejte. Dnes se u mě stavte okolo půl 3. Adresa je na vizitce. Zatím nashledanou." Když za sebou zavřela dveře, opřela se o ně a dívala se do stropu.
,,Neboj se Sakuro, já tě umřít nenechám." a s kalným pohledem zmizela z budovy pryč.
Sakura dlouho přemýšlela nad tím, co se vlastně stalo v kanceláři. V jaké hře se to ocitla? Nelíbilo se jí, že je sevřená v kleštích a že tu šíleně nesympatickou dámu nemůže vyhodit nebo přinejmenšim jí zakroutit krkem. Zřejmě k pití krve by se nesnížila. Musela by být yselá jako ona. Přesto si povšimla jejích hrubých rysů, které se jí ale líbili. Byla taková mužatka. V ženském těle byla příšerná, ale kdyby se vydávala za muže, jistě by jí to všichni věřili. Měla poměrně mužskou chůzi a takový tvar těla. Akorát ten pisklavý hlas. Každopádně na té terapii musí být opatrná. Teď, když ví co je zač, by se jí nepozornost mohla stát osudnou. Stále ale nechápala, proč jí tak vehementně chce pomoct a tu báchorku, že nechce, aby umíral další upír jí samozřejmě nevěřila.
Brzy jí skončila směna. Bylo načase zajít do bytečku, pěkně se upravit a vyrazit za nemilou povinností. V čekárně nikdo neseděl. To byla polehčující okolnost. Nebavilo ji poslouchat podobné nesmysly a lidské malicherné starosti. Věděla, že žárlí, ale i tak. Doktorka Sanariová, jak se jí představila jí vyzvala k příchodu. Měla na sobě opět jeden příšerný unikát. Fialové sako a fialovou pod kolena dlouhou sukni.
Doktorka jí vybrala, jestli chce povídat v sedě nebo v leže.
,,Klidně v sedě."
,,Dobrá, tak si povíme celý Váš příběh. Jak jste se stala upírkou? Bylo to z vlastní vůle nebo Vás taky napadli?"
Měla lhát nebo ne?
,,Tak vlastně obojí. Přála jsem si to, ale nakonec to přišlo od jiného upíra. Nejspíš mě to poznamenalo. Bylo to strašné."
,,Co na tom bylo strašné?"
Nelíbilo se jí, že musí otvírat staré bolestivé vzpomínky.
,,Měla jsem přítele- upíra. Od něj jsem chtěla proměnit, ale jeho bývalý kamarád mě vystopoval a proměnil mě, čili jsem svého přítele považovala za nepřítele a snažila se ho zabít. Musel opatřit jistá opatření a díky nim jsem se probrala z té noční můry."
,,Vrací se Vám tyto vzpomínky?"
,,Řekněme každou noc?"
,,Ehm...............povězte, co se stalo s Vaším.........přítelem?"
Proč udělala takovou dlouhou pomlku?
,,Nevím, už spolu nežijeme."
,,To ano, ale jak došlo k rozdělení Vás dvou?"
,,Ne, že bych ho nemilovala, ale nabrala jsem pocit, že se nudím. Že mě to na světě nebaví. Z té věčnosti nemám dobrý pocit."
,,Říkáte, že jste ho milovala, co by se tedy stalo, kdyby se před Vámi teď objevil?"
,,Nevím, asi byh tomu nevěřila, ale jestli se chcete dozvědět, jestli ho ještě stále miluju, tak sama nevím. Někdy mi schází a někdy vůbec ne."
,,Dobrá, takže Váš hlavní problém je v tom, že se bojíte věčnosti.Ale Vy tu nemusíte být věčně. Zrovna teď jste mohla zemřít."
,,Často přemýšlím o smrti."
,,Ano? A na co jste přišla?"
,,Na nic, toužím jí poznat."
,,To neděljte má drahá, myslím, že byste pár lidem zlomila srdce."
To jí zarazilo. Jak ví, že by ji někdo postrádal, když to neví ani ona sama.
,,Navíc, berte svůj prodloužený život jako šanci."
,,Prosím Vás, jakou šanci."
,,Jako šanci vykonat skutky, na které by byl Váš předchozí život moc krátký. Zkuste se na to, čím jste podívat z jiné stránky. Máte ohromné množství možností. Nedivím se, že je za to celkem odpudivá a krvavá daň, ale nemusí to odnášet lidé. Můžete cokolov změnit. Udělat ze sebe lepšího člověka."
,,Člověka? Tím už nikdy nebudu doktorko a myslím, že toto sezení je opravdu na nic. Slibuji Vám, že si už budu dávat pozor a člověka se nedotknu, nemusíte mít strach. Ale zatím jste mi moc neporadila a dozvěděla jsem se věci, které už dávno vím." otočia se na podpadku a chtěla odejít.
,,Pokud víte skutečně všechno, proč ze sebe neuděláte lepšího člověka? Proč si nevyjasníte vztah s bývalým partnerem? Proč se chováte tak sobecky?"
,,To je povahou." otočila hlavu a sáhla po klice.
,,Ale Vy takovou povahu nemáte. Naopak!"
,,Zdá se mi, že mě znáte možná líp, než já znám sebe. Nevysvětlíte mi to?"
,,Jistě, většina mých pacientů má úplně jinou povahu, než jací sem přijdou."
,,Tomu nevěřím."
,,Nemusíte. Zítra nashledanou."
,,Já zítra nikam nepůjdu."
,,Ale půjdete."
Na to už neměla nervy. Urychleně musí zmizet a nakrmit se nebo jí snad zabije.
Doktorka se posadila na židli. Vypadala nervozně a poněkud sklesle. Tohle bude dlouhá cesta.

Když se setmí II / 1.

1. března 2010 v 21:27
Seděla na samém kraji vysoké věže s hodinami, které se přibližovaly k 10 večer. HOdiny, čas- co to pro ni znamenalo? Pro ni má význam jen věčnost, která se jí zařízla hluboko do jejího netlukoucího srdce, které zapomnělo na tep krve. A právě krev byla jejím jediným smyslem života. Života? Spíše nesmrtelnosti. Začátek byl pro ni krásný i když ten ,,Pravý" začátek, kdy málem zabila osobu a osoby, které milovala, byl neuvěřitelně bolestivý a přesto jí bylo odpuštěno. Jestli si to zasloužila či ne věděla od samého začátku.
Začaly bít hodiny a stejně tak se k zemi snesla první kapka deště. Pod jejími nohami se i přes noční dobu potulovalo mnoho lidských mravenců, kteří mohli být šťastnými a smutnými. Ale ona věděla, že by mohly být šťastní a jejich problémy byly jen zlomkem jejích problémů.
Co by dala za ty lidské malichernosti. Za svůj dřívějšek, na který tak nadávala a který jí nudil. Co by vše obětovala za barvu ve tváři a nedokonalost, jakou se vyznačuje jen člověk?
Na svém těle-netěle pociťovala známky hladu, ale považovala za odporné, vzít si jídlo, které by ji nasytilo. Když ještě byla člověkem, měla krásnou barvu pleti a výrazně nezvyklou barvu vlasů, zamilovala se do člověka, o kterém se dozvěděla, že člověk tak úplně není. A chtěla být stejným tvorem jako on. Nabýt dokonalosti a krásy. A teď? Teď to má a je nešťastná. A musí na to být sama, protože všichni si myslí, že je se Sasukem ráda a že je šťastná. Věděla, že jí miluje a že by mu ublížilo, kdyby toto vše o ní věděl.
Kapky deště jí stékaly po tvářích a nahrazovaly slzy. Copak už přestala milovat? Copak se s přerušením tlukotu srdce vytratil ten cit? Vzpomínala si jak moc pro ní znamenal, ale čím více dnů ubíhalo,tím více byly vzpomínky méně výrazné, až přešly do normy, které vůbec nebolely.
Neměla náladu vracet se, ale kdyby se nevrátila, bylo by to už podezřelé.
Nechtěla se s nikým v domě potkat, tak skočila otevřeným oknem do svého pokoje. Mírně jí překvapil.
,,Co tu děláš?"
,,Čekám tu na tebe."
,,To jsi nemusel, já stejně nemám zrovna moc náladu a nechci tě otravovat svou náladovostí."
,,Poslední dobou je to často."
,,Mluvíš jako Hinata."
,,A nemá pravdu?"
,,To se musím chovat pořád podle řádu nebo co? Nemůžu být stále stejná, to nedokážu."
,,Sakuro?"
,,Co...!!!"
,,Miluješ mě vůbec?"
A teď se zarazila. Má mu lhát? Co se stane dál?
,,Samozřejmě, nepochybuj o tom." přehrála falešný, natrénovaný úsměv.
Sasuke k ní přišel a políbil jí. Drsně jemný polibek jako vždy. A jako vždy to s ní nic neudělalo. Dřív jí to rozpálilo a teď? Teď z toho zbyly jen ztrácející se vzpomínky. Jak to bude dál?
,,Bál jsem se lásko." a silně ji objal.
,,Čeho se bojíš?"
,,Chovala jsi se tak divně, bál jsem se, že ta krása mezi námi už skončila. Zabil bych se maličká. Nesnesl bych to."
,,Kolikrát ti mám říkat, že se mi to oslovení protiví."
,,Vzpomínám si, jak ti to vždycky zvýšilo tep." a šibalsky se usmál. Ale Sakura slovo tep neměla v plánu slyšet.
,,Ano, to jsem byla člověk! A byla jsem naprosto hloupá a naivní. Bohužel, už ve mě nic netepe. Nic! Ani srdce ani krev....."
,,Ani láska." doplnil za ní a o moc se nemýlil. CHtěla to říct.
,,Ale to ne." odpověděla jakoby smutně a chytila ho za ruku, ale Sasuke odešel.
,,Jdu na lov, mimochodem, měla by jsi taky něco sníst, dlouho jsi se mnou nebyla."
Sakuře se tahle myšlenka příčila, ale nahlas svůj názor neřekla, bylo by to dost ostré. Prostě nechala Sasukeho jít a sedla si k oknu. Co jiného měla na práci. Na to má celou věčnost. Ach jak moc litovala toho hloupého přání být upírem. Šeredně se spletla. A celkem ji rozmrzelo klepání, myslela, že všichni odešli se Sasukem, ale HInata zřejmě neměla takový hlad.
,,Ahoj." pozdravila ji a s odezvou ani nepočítala.
,,Sakuro, jsme už hodně dlouho kamarádky a já tě beru jako svojí sestru. Tak mi vysvětli tvoje chování prosím."
,,O čem to mluvíš."
,,Přestaň."
,,A s čím jako?"
,,Měla jsem dojem, že jsi chytrá a nemáš zapotřebí hrát takové divadlo. Kdyby se jednalo o tebe, tak mě to nezraňuje natolik, jako když se jedná o celounaší rodinu a především o mého bratra!"
,,Tvůj bratr si přišel stěžovat k sestřičce, to je teda hrdina."
,,Takže on už je to bratr a ne Sasuke jo? Co se to s tebou děje? Všichni mají pocit, jakoby jsi s námi nebyla šťastná a že tě otravujeme."
,,Všichni si všechno namlouváte."
,,Jo? Tak se podívej na sebe. Co je z tebe. Ubohá sající bestie. Dříve jsi byla krásná a chytrá....."
,,Ano- dříve a čímpak to asi bylo co? Že by to bylo tím, že bych byla živá? Že by to bylo tím, že mi tepala krev a bilo srdce?"
Hinata se zarazila a vypadalo to, jakoby se i stáhla.
,,Aha- takže nás nenávidíš za to, že jsme z tebe udělali jednu z nás. Fajn, ale zapomněla jsi na jeden malý detail- to ty sama jsi to chtěla. Ty jsi vehementně prosila Sasukeho a on nechtěl!"
,,Takyže toho lituju a dala bych nevím co za to, abych se mohla vrátit do života. Do života, kde už vy pro mě nebudete existovat. Do života bez vás."
,,V tom případě tě tu nikdo nedrží, ale co řekneš Sasukemu a ostatním?"
,,Pravdu."
,,Takovou, jakou jsi řekla ty mě?"
,,Ne, takhle ne." uvědomila si, že to asi přepískla.
,,Nikdo tě tady nikdy nechtěl držet Sakuro," vešel do pokoje Minato,, Jen jsme si mysleli, že jsi tu se Sasukem šťastná."
,,Je o mě řeč?" přišel taky zmiňovaný.
,,Prosím dovolte, abych mu to vysvětlila já."
Sasuke vůbec nechápal. Nevěděl a hlavně tušil, že to bude zlé.
,,Posaď se." navhrla mu.
,,Sasuke poslouchej a nech mě domluvit. Já....chci od vás odejít. Nejsem tu šťastná, nejsem šťastná jako takovýhle tvor. Zezačátku to bylo jiné, ale teď.......Prostě cítím, že sem nepatřím. Nepatřím nikam, jen do temnoty věčnosti. Sžírá mě představa, že tu budu věčně a že věčně budu muset pít krev. Nelíbí se mi to. Snaž se to pochopit."
,,Lhala jsi mi včera?"
,,Ano....nemiluju tě. Už ne."
Sasuke rychle vstal a zmizel v temnotě lesa. Sakura se za ním dívala a pak se opačným směrem odebrala ven. Nevěděla kam půjde, jisté bylo, že tady se už neukáže.
...
Za pár let si díky vysokému vzdělání našla skvělou práci a ještě lepší bydlení. Pracovala jako sekretářka ve stínu od světla ve své kanceláři. Nebyl to sice nic moc život, ale cítila se uvolněnější a svobodnější. A to bylo pro ní podstatné. Odstěhovala se z Norska, kde předtím bydlela s nimi a na takto strávený život pomalu zapomínala. Čas od času si vyšla ven s jakoby kamarádkou, která byla nadšená z toho, že se může pyšnit takovou společnicí, ktérá jí ostudu rozhodně neztropí. Ale opravdu jen čas od času. Tu dívku ve skutečnosti neměla ráda, tak jako všechny lidi. A důsledkem bylo tiché závidění jejich života. Jejich tepu krve a duše v nitru těla. Ta bolest, že nemůže být jako oni ji pálila i bolela stejně tak, jako čím dál větší žízeň. A pomyšlení na skrocení té bolesti bylo odpudivé a nechutně zvrácené, takže to vždy nějak přešla.
A co se práce týče, firmu navštěvovalo spousty významných lidí jen kvůli ní. Mohla mít mužů kolik by stačila napočítat, ale žádného nechtěla a ani se nepouštěla do flirtu. Na tohle neměla náladu. Naprosto se uzavřela do sebe. A bylo to s ní čím dál horší. Propadla depresím a utápěla se v žalu a bolesti. A to vše se převrhlo jednoho dne.
Ráno nastoupila do práce jako vždy a zasedla za stůl. První klient se dostavil okolo 10 dopoledne. Zatím něco ťukala do počítače a bohužel ji pán tak zaměstnával, že musela odtrhnout oči od počítače a v tom se to stalo! Před ní stál člověk s doslova repro žílami. Ten zvuk dunění pulzující krve byl tak hlasitý, že se Sakuře zatmělo před očima a rudě jí zahžnuly. Člověk nechápal, co se děje a cítil jako správná kořist, že se tu děje něco moc špatného. Ale to už se k němu Sakura pomalu přibližovala a s každým krokem dostával větší a větší strach. Viděl její špičáky přerůstající přes rty a došlo mu, oč jde. Snažil se odejít, ale ihned, jak s otočil stála přede dveřmi. Skroutila mu ruku a jakmile se jí dotkla, tak krev ještě víc šla cítit přes jemnou kůži. Omamně jí nasála do nosu a pak se mu zakousla do krku. Z muže jen krapet vystříkla krev a lehce zakřičel a pak omdlel a už se nikdy neprobudil. Sakura se krmila jako smyslů zbavená. Byl na ní děsivý a zároveň smutný pohled. Tak vysoko byla a kam až klesla. Jako zvíře co nedostalo měsíc najíst.
Po nasycení přestala bolest a ona se probrala. A teprve teď si uvědomila tu zkázu a neštěstí. Zbavila života člověka! Všude kolem byla krev. Nesnažla se nic skrývat a sbalila si věci a odešla. Jela rychle autem do domova a lehla si na postel. DObře si uvědomovala jak skončila. Jak prašivý pes.
Vyšetřování se díky bohu vyřešilo, protože se nenašly otisky prstů. Přirozeně, když vás zabije upír. Vrátila se tedy do práce, ale všem bylo jasné odkud vítr fouká, jen nikdo nic neříkal a dával si pozor.
Jenže tahle zkušenost se pro Sakuru stala ještě jendou a to opět tím, že zase nedostala dlouho do těla živiny. Tentokrát to odnesla žena a dokonce to vypadalo, že jí to neprojde a že jí kriminalisté objeví. JENŽE!!! U vyšetřování se tentokrát oběvila jiná psycholožka, která vyslíchala svědky a podezřelé. Byla velice nežensky formovaná. Nosila samé věci jako z 20. století a nakrátko blonďaté střižené vlasy si foukala, takže je měla k ramenům a nakadeřené. Nalíčena byla poněkud výrazněji a to ji ubíralo na kráse a na nose jí seděly drobné brýle a celý její skřehotavý hlas byl Sakuře nepříjemný a ještě ke všemu jí oslovovala jako kdyby zacházela s 3 letým fakanem.
,,Dítě, nevšimla jste si něčeho podezdřelého? Přece jen je to druhá vražda v téhle firmě a zrovna ne moc hezkým způsobem."
,,Nevím o ničem."
,,Hm a kde jste se potulovala včera v osm hodin večer?"
,,Dívala jsem se na zprávy."
,,Dobrá.....dítě, vypadáte poněkud unaveně, není vám něco?"
,,Práce doktorko, práce."
,,No a na duši vás nic netrápí. Někdy se stane člověku stane křivda nebo člověk někdy ukřivdí. To se může stát každému."
Přimhouřila oči.
,,Nezlobte se, ale vy tu nejste jako moje osobní psycholožka, takže vás moje soukromí nemusí zajímat." odpověděla stále ještě s trpělivostí.
,,To máte zajisté pravdu, ale kromě kriminalistiky také pomáhám lidem a ve vás vidím jasně, že by vám pár konzultací se mnou moc pomohlo. Někdy se stačí svěřit a ulevit si."
Má pravdu? Ne! K čemu by to pomohlo. Jí nic nepomůže.
,,Nezlobte se, ale mám ještě nějakou práci, takže jestli je to všechno...."
,,Tady je kontakt na mě, určitě se ozvěte. Ráda vás uslyším." a s příšerným klapotem podpadků zmizela. Stejně se nesla jako krůta.
 


Kecy

5. září 2009 v 10:18 |  Knihovna
Ahoj lidi...jak začít-hmmmmmmmmmmmm....předem vim, že jste na mě nebo budete hodně moc naštvaný-no, spíš nasraný. Rozhodně vám to nebudu vyvracet, jste v právu. Kdyby jste už dál nečetli a zavrhli tenhle blog-což je očekáváno, tak na to máte víc, jak právo. Na druhou stranu mě těší a hřeje na srdíčku, že jste o mě měli strach a byla to ode mě pěkná sprosťárna, že jsem vám nedala vědět. Nic z toho, mě neomlouvá a vim, že ani -omlouvám se-nic nezmění a je to málo za to, jak dlouho jsem na to tady kašlala, ale víc, než- promiňte, odpusťte mi to- se říct nedá. Chápu, že jsem se 100% pravdou o vás přišla, ale taky vim, že je to moje vina. Víte, neomlouvá mě ani to, že se mi stalo pár životních věcí, díky kterým jsem na blog dočista zapomněla a nepodívala se na něj dobrých pár měsíců. Upřímně mě to mrzí, ale nejvíc mě trápí to, že jste se o mě báli a já se sobecky zajímala o svý. V životě by mě nenapadlo, že byste mohli mít o mě strach. Těší mě to a zároveň se strašně hanbím, jak jse se v poslední době zachovala vůči blogu, který mi pomohl. Ale on to nebyl blog samotný, byly to vaše komentáře, díky kterým jsem si lámala hlavu a pokračovala. Komentáře, i ten sebemenší a sebekratší, mi dokázal tak moc zpříjemnit den. Asi se s tím- asi? určitě se s tím můžu rozloučit, ale ještě něco jsem vám neřekla- v jeden čas jste hráli v mém životě důležitou roli. Pomohli jste mi. A za to vám 1000x děkuji.
Nic z toho, co jsem tu řekla mě neomlouvá. Já nečekám nic jiného než nadávky a komentáře v podobě, že jste s timhle blogem a se mnou skončili. Máte na to beze všeho právo a nikdo vám v tom bránit nemůže. Jediné, co chci ještě napsat je- OMLOUVÁM SE....MOC MĚ TO MRZÍ....PROMIŇTE MI.

Zlatá rybka 4

28. března 2009 v 23:38

Ráno ještě před tím než vyrazila sebrala dole z kuchyně kapsli s léčivým čajem a zabalila jí rychle do tašky, aby to nikdo neviděl.
Pospíchala do školy. Hned si to namířila dolů do kabinetu k Sasukemu a slušně zaklepala.
,,Dále!"
Vstoupila a ozářila ístnost svým úsměvem.
,,Ahoj trenére, tady ti nesu ten čaj, kdybys......." zasekla se v půlce věty a její oslnivý úsměv jí zmizel.
,,Proboha Sasuke, kdo ti to udělal?"
,,To radši nechej být." řekl jako naschvál, věděl, že to bude chtít vědět a schválně dělal okolky. Jo, v ženách se vyznal.
,,Nech toho a pověz mi, co se stalo." nedala se odbýt a tím mu skočila na udičku.
,,Včera za mnou byl ten tvůj Danae a trochu jsme si popovídali."
,,Cože? On si troufnul na tebe vztáhnout ruku? On tě zmlátil?"
Tak tohle se mu nelíbilo. On a jeho zmlátit? Copak je nějakej puberťák, aby se pral?
,,Prosim tě, jednou mě uhodil a to je pak všechno. Já ho uzemnil a dal mu pořádně za vyučenou." skoro jakoby se vychloubal. Přelétlo jí v mysli. Před chvílí si říkal, že není puberťák, ale teď se tak sám choval a naparoval jako páv.
,,Tohle mu neprojde." bouchla pěstičku do své jedné ruky Sakura. V očích jí šlo vidět odhodlání se mstít.
,,Mě by daleko víc vyhovovalo, kdyby jsi s ním ukončila tenhle podivnej vztah. Ten kluk se na tebe divně dívá. Přivlastňuje si tě víc, než by měl a kdyby si slyšela, co o tobě říkal včera."
,,Co? Máš pravdu, je to divnej vztah. To samý o tom pohledu říkal i on o tobě a ano, přivlastňuje si mě víc, než by bylo vhodné, ale mě teď spíš zajímá, co o mě říkal."
,,To ti neřeknu. Jenom ti dobře radím jako pedagog, ukonči to s ním."
,,To nemůžu."
,,Tak ti radím jako kamarád. Nechej ho."
,,Povídám, že nemůžu."
,,Co to plácáš, můžeš cokoliv."
,,Zrovna tohle ne. Danae je miláček naší rodiny. Táta ho bere jako svýho syna...."
,,Ale ty seš jeho dcera." opáčil ihned. Zvedl při tom mírně hlavu a ukázal, že on má pravdu. On a nikdo jiný.
,,Oh...budu muset jít, abych stihla hodinu. Jo, tady máš ten čaj a uvař si ho. Poslední slovo: hezky voní." mrkla na něj a zmizela ze dveří její růžová. Sasuke míchal v prstech sáček a koutky úst se mu rozjely. Co dokáže jedna holka. Ještě tak mladá. Ale i tak má rozumu, že by jí člověk řekl víc. I vzhledově vypadá starší, přesto to pro něj byla jeho maličká, drobounká Sakurka. Vzal sáček a namočil ho do právě vroucí vody a to nevěděl, co ho ještě čeká.
Hodina biologie. Konečně. Řekla si v duchu, ale jaké bylo její překvapení, když do třídy vešel místo Tsunade Sasuke.
,,Takže, paní ředitelka má povinosti jinde a já jsem jediný volný, abych vás suploval."
,,Škoda, že není volný i v jeho životě jako takovém." špitla Karin na kamarádku, ale Sasuke to slyšel.
,,Drahá Karin, více, jak můj osobní život by tě měla zajímat biologie."
Všichni se začali smát, jen Karin seděla a chtěla se propadnout do země.
Sakura si mezitím otevřela učebnici a dělala si výpisky. Věděla, že hodina se Sasukem bude spíše zábavná, než poučná. A takyže tomu tak bylo.
,,Sakuro-je řada na tobě, tvoje nejoblíbenější zvíře?"
,,To bude asi delfín, když je taková horoucí do plavání co?" zazněl opět Karinin hlas.
,,Karin....." nadýchával se Sasuke, ale Sakura ho umlčela svojí vlastní hlavou.
,,Moje nejoblíbenější zvíře jsi ty. Měli by tě vystavovat jako opravdový exemplář. Taková fůrie a hibrid v jednom, to je úplná vzácnost." Sasuke sklonil hlavu. Tloukla hřebíček na hlavičku. Třída nesměla vidět, jak se směje, ale stejně si toho pár zelených očí všimnul.
Po škole se Sakura rozeběhla domů.
,,Sakuro, jdeš právě včas. POdívej co se stalo Danaemu." kroutil nad ním hlavou Sakuřinin otec. Sakura ho místo toho ale vzala za ruku a vytáhla ho do svého pokoje.
,,Vím všechno a napadá mě jen jedna otázka. Navštívil jsi někdy psychiatrii?"
,,Aha, takže on se ti postěžoval. Vyplakával se ti na tvojí celkem vzrostlé hrudi."
,,Přestaň mluvit jako úchyl. Samozřejmě, že si nestěžoval, narozdíl od tebe je to chlap."
,,A to si mohla poznat na vlastní kůži co?"
,,Neobviňuj mě z ničeho Danae. Neobviňuj mě. Co tě to napadlo prát se s mým učitelem plavání. Vždyť tě mohl zabít."
,,Nemusíš se o mě bát, něco vydržim. Jde mi o tebe lásko." natáhl k ní ruce, ale ona je odmítla a vyhla se jim.
,,Vážně? Tak co měla znamenat ta slova, která si mu říkal o mě?"
,,On ti řekl i tohle?"
,,Neřekl mi, jaká slova jsi volil, řekl mi, že sis pustil pusu na špacír a mě je úplně jasný, cos tak asi mohl povídat. Vidíš mě jako svůj majetek Danae. Je přeci úplný nesmysl, abych si začala něco s o 7 let starším mužem. Proboha vždyť je to chlap a já mladá holka."
,,Víš, vůbec nevypadá na 27. A ani to neni vysokej věk na tebe by klidně stačil a jak je vidět, pokouší se o to."
,,Ale prosím tě, co ty můžeš vědět."
,,Vím toho víc než si myslíš, taky jsem tě před časem balil, ale to s tebou byla řeč."
,,Samozřejmě, tobě nejvíc vyhovuje, když jsem nezduchá a bez sebe, že jo. Taková loutka, kterou ty můžeš řídit, ale s tím je konec. A s tebou taky. Sasuke měl pravdu, nenechám se od tebe navádět a cloumat."
Danae ale najednou nabral na síle a uchopil ji pevně do svého sevření.
,,Nepleť se Sakuro. Ty patříš mě a nikomu jinýmu. Vždycky budeš patřit mě. Ať se ti to líbí nebo ne. Tělem i duší."
Sakura na něj vytřeštila oči. On jí vyhrožoval! A co víc, hodil jí na její postel a skočil za ní. Přilehl ji svým tělem a začal jí dobyvačně líbat. To si přece nenechá líbit ve svém vlastním domě na její posteli, když má ještě rodiče doma! Ale on jí pevně chytil ruce a nic jí nedovolil. Byla bezbraná a nemohla křičet. Cítila, jak ji pod šaty dráždí na kalhotkách a rádoby jí vzrušil, ale ona cítila spíš odpor, než rozkoš. Okamžitě semkla pevně nohy k sobě a snažila se seč mohla, vymanit se mu. Danae jí nakonec pustil.
,,Dej si pozor Sakuro a nechtěj mě naštavat. Konec konců jsem toho tvýho novýho frajera přepral." a s tím odešel. Sakura se sesunula pod postel a začala usedavě plakat. Cítila se tak nemožně, tak bezbraně.
,,Sakuro!" volala na ní maminka. Musela se rychle uklidnit. Otřela si slzy a čekala, kdy se objeví rozzářená hlava její matky.
,,Jedeme s tátou nakupovat. Nechceš něco?"
Jo ochranu před Danaem.
,,Ne díky, nic." maminka zmizela. Stále cítila na těle jeho odporně nechutný dotyk. Koukla se na hodiny a zjistila, že má čtvrt hodinové zpoždění u Sasukeho. Navrala na rychlosti a utíkala do školy.
,,Sakuro, máš fakt čím dál větší zpoždění."
,,Omlouvám se." hlesla. Okamžitě věděl, že je něco v nepořádku.
,,Počkej, neskákej do bazénu a sedni si, vždyť se celá třeseš."
,,To je dobrý."
,,Ne neni...co se ti stalo."
,,Nechci o tom mluvit."
,,Tak to máš smůlu. Dělej, vyklop to. Něco s Danaem." Když uslyšela to jméno, rozplakala se a přitiskla se mu na tričko a pevně se ho za něj chytla. Sasuke byl nejprve překvapený, ale potom ji konejšivě objal a položil ruce na její štíhlounký pas.
,,To bude dobré."
,,Ne Sasuke, nebude. On, on mě málem znásilnil. V mém vlastním domě, kde jeeště byli rodiče!"
,,No a řekla jsi to někomu? Vyhnali ho?"
,,Ne, nikdy by to nepochopili. OPchybuju o tom, že by tomu i uvěřili. Otec nikdy."
,,Co to povídáš, jsi jejich dcera!"
,,A on jako jejich syn. Danae je miláčkem všech. Je to hajzl."
,,Tak tohle si s ním vyřídím."
,,Ne Sasuke, to ne." vyhrkla mu a konečně zdvyhla uplakanou tvář a podívala se do jeho černých očí. Měla v nich strach i pokoru. Uvědomil si, že je o něj opřená celou hrudí, kterou neměla špatně vyvinutou a automaticky jí pevně stisknul v náručí. Neuvědomil si to, ale tohle toužil udělat už dávno. Její malé tělíčko vydávalo teplo za dva, ale nebyl si jistý, jestli je to její teplo nebo teplo jeho těla, rozpáleného touhou. Musel od ní odklopit zrak, věděl, že zašel příliš daleko a ona by se mohla příšerně leknout a bůhví, co by si pak o něm mohla myslet.
,,V první řadě to řekni rodičům, alespoň matce. A když ani to nepomůže, jsem tu ještě já."
,,Seš jako můj táta. Děkuju Sasuke... moc." Ano, jako její táta, ale takhle si rozhodně nechtěl připadat. Nevěděl co cítí, jestli ho její slova potěšila nebo naopak zesmutněla.
,,V rodiných kruzích se moc nevyznám."
,,Jak to?"
,,Hm...to je na dlouhý povídání a je to komplikovaný."
,,Jsem si jistá, že to zvládnu."
,,Přestěhoval jsem se sem po tom, co umřela celá rodina."
,,Sasuke, to jsem nevěděla, to je strašné....já..."
,,Musel jsem se s tím srovnat, ale pořád i když jsem to místo opustil cítím smutek. Začal jsem se věnovat tomuhle aktivnímu sportu a našel odrwagování, ale večer mi hrozně chybí, když se dívám sám z okna v bytě, kde na mě nikdo nečeká."
,,ANi přítelkyně ne?"
,,Kdepak."
Skoro se usmála nad představou, že je volný. Udělalo jí to radost, kterou potlačovala, aby jí neviděl.
,,Čemu se směješ? Je snad něco k smíchu, když jsem sám? Chceš snad nahradit tu přítelkyni?" dobrotivý Bože on s ní flirtoval! Přijme to nebo se urazí.
,,To ani v nejmenším, se mnou bys nebyl spokojený. Taková šedá myš. Ani bych ti nedokázala zahřát postel." co to povídá? Nepřehání to trošku.
,,No, třeba bych tě to mohl naučit."
,,To by si ale pak přišel k druhýmu monoklu."
,,Od tebe nebo od něj."
,,Když nad tím tak váhám, asi od něj. Já bych se možná nebránila, kdybys byl hodnej...." mrkla na něj.
,,Buď něžný, snaž se být něžný...." recitoval film Angelika a smál se u toho.
,,Jak by řekl Danae, panenka na hraní."
,,Jak to myslíš."
,,Tak, jak to říkám."
,,Nejsi na hraní."
,,Ne, ale to mělo upozornit na to, že jsem ještě panna."
,,Ve svých 20 letech? Čekáš na prince?"
,,Jo....ale žádnýho zatim nevidim."
,,Podívej se pořádně."
,,Co ty? Takovej strouchnivělej starej trilobit?" smála se.
,,Tak trilobit jo?" začal jí lochtat na bocích. Tekly jí slzy smíchem.
,,Tak takhle se připarvuje na závod."
,,Rozptýlení nikdy neuškodí."
,,Tak já jsem jenom rozptýlení."
,,Ne, ty jsi moje zlatá rybka."
,,Nejsem ničí." řekla ostře. Zpozorněla na to moje, protože byla příliš dlouho přivlastnována někým jiným.
,,Promiň, nechtěl jsem se tě dotknout."
,,Ale ne....v pořádku. Půjdu se převlíknout, je čas domů."
,,Sakuro, počkej..." chytnul jí v poslední minutě za ruku a otočil jí k sobě čelem.
,,Copak?" podívala se na něj v otázce. Všechno bylo jako ve zpomaleném filmu. Bylo mu s ní tak dobře. Její vůně vlasů, když s nimi pohodila. Její jemné křivky a mlaďoučká pokožka prosáklá vůní ženskosti. Byla mladá, ale byla to už žena a žena se vším všudy. CHtěl v ní vyvolat touhu, jakou v něm vyvolávala ona. Tolik si to přál. Dal by za to všechno.
,,Ale nic." vypadlo z něj omámeně. Vymkla se mu a odešla se převléknout. K jejímu podivení na ní čekal před školou v kožené bundě.
,,Doprovodím tě domů, aby se ti nic nestalo."
Co má znamenat tahle přehnaná péče. Lichotilo jí to. Více než to. Odpoledne s ním vlastně proflirtovala a další týden měla závod. Čím více s ním tárvila času, tím více jí záleželo na tom, aby vyhrála. Více a více jí na něm záleželo. Nemohla se dočkat plavání, ale bylo to plavání na co se těšila nebo její učitel. O čem to přemýšlí, jistě že plavání. Skoro si připomněla slova Danaeho. On přece není žádný úchylák, ale když jí dneska držel v objetí, nikdy se necítila líp. Nechtěla z něj odejít. Nikdy nepocítila něco podobného. Skoro se jí podlomily kolena, jakou nádhernou vůni okolo sebe roznášel. Byl to muž. Dospělý, svobodný muž. Svobodný, svobodný, svobodný. I ona byla svobodná.
,,Když tak přemýšlím, dneska bych ti tu postel zmilosti ráda zahřála." řekla nečekaně nad jeho černou motorkou.
,,To neříkej dvakrát nebo tě unesu." zasmál se tomu.
,,Stejně mám poslední dobou chuť někam utýct."
,,Sakuro, tohle je výzva, co mi to tu říkáš."
,,Já vím." problesklo jí v očích.
,,Já tě mám rád, ale tohle by byl únos a to nemůžu."
,,Jednu noc....prosím....nechci se tam vrátit. Tam, kde bude čekat on. SLibuju, že překážet nebudu."
,,Až někdy jindy jo? Domluvíme to s tvými rodiči."
,,Nikdy nebudou souhlasit, abych spala v bytě s mužem."
A v ten moment mu to došlo. S mužem. On byl na ní moc starý. Copak to neviděl? Nemůže s ní být, protože je oba odděluje tlustá hranice věku. Ale cítil, že mezi nimi přeskočila jiskra. Chytnul jí za ruce a obě si je dal na srdce.
,,Sakuro, poslouchej mě." ale když zvedla její pronikavé oči, nezmohl se na slovo. Vzdechl a pak si sednul raději na motorku. Dostával chuť se milovat a s ní by to nešlo. Šlo, ale nabralo by to rychlý konec. Sedla si za něj a přitiskla se k němu. Bože, on přeci není z kamane. Cítil její slabinu na své pánvi a vzrušil se. Raději nastartoval a rozjel se směr jejich dům. Bezpečně počkal, dokud Sakura nezmizí domů a pak se rozjel.
,,Ahoj."
,,Ahoj zlatíčko, jaký jsi měla den?"
,,Jo, celkem ušel. Hlavně díky plavání." zaznamenala poslední větu, ale pak se odklidila do pokoje. Co mu to vlastně říkala? Žádala ho, aby u něj mohla spát! Vždyť to bylo nemístné. Nepřípustné. Kdyby svolil, nebyl by to ten muž, kterého tolik obdivovala a začala..........začala co? Nic. Nic, nemělo se stát nic. Ale to, jakým stylem s ním flirtovala. Podívala se na svojí postel a vní si představila jeho, nahého, čekající na ní. Rozpustile se začervenala a sklopila zrak. Vždyť se chová jako malá. Jakoby byla zamilovaná. Nechtěla si to přiznat. Skutečně ne. Ale ano. Toužila po něm od té cvíle, co se jí poprvé dotknul, co jí objal. Co cítila to živočišné teplo. Už nechodila na plavání s tím, že jí to bavilo, bavilo, to taky, ale více jí bavilo trávit s ním volné chvilky.
Usnula v posteli unavená touhou po něm. Probudilo jí pípání smsky.
-Postel čeká :-)-
Usmála se a a ihned jí začal vybrovat telefon. Zvedla říchozí hovor i když věděla, kdo je tam.
,,Páni, chovám se jako puberťák."
,,A nejsi?"
,,Tak počkej, nejdřív mě nazveš trilobitem a pak puberťákem?"
,,Tohle je ten důvod, proč mi voláš?"
,,Ne, prokouklas to."
,,Tak? Jistě cheš vysvětlit to moje nedůstojné chování. Omlouvám se, vypusť to z hlavy. Jednalo za mě něco jiného. Já, chtěla jsem utýct. Schovat se přede vším."
,,Ale i schovaná, problémy si na tebe počkají nebo tě dohoní."
,,Máš pravdu."
,,Vyhraješ ten závod."
,,Pro tebe."
Slyšela, jak zavdychal.
,,No prosim tě....ne, že se mi uděláš do telefonu." řekla rádoby se smíchem.
,,Jak si poznala, co dělám?" oplatil jí stejnou mincí humor.
,,To víš, já jsem tak neodolatelná."
,,To nepochybně."
,,Chybíš mi." vypadlo z ní nečekaně, že si dala ruku před pusu.
,,Hm...to se hezky poslouchá, ty mě taky. Mysli na to, jak zítra budeme spolu."
,,Sasuke, co to říkáme...tohle bychom neměli."
,,Neměli, ale nemůžu jinak, ty ano?"
,,Ne...obávám se, že už ti nějak nemůžu odolávat. Jsi tak krásná Sakuro."
,,Sasuke,..."
,,Chtěl bych ti něco ukázat, podívej se prosím z okna."
Sakura přistoupila k oknu a přes strom se podívala dolů, ale její zrak padl na onen strom, kde seděl on- Sasuke.
,,Co tady děláš?" zašeptala. Přilezl po větvi k parapetu.
,,Pusť mě dovnitř. Když už se chovám jako malý kluk, tak alespoň nějakou odměnu si zasloužím."
Sakura mu ustoupila a přešla ke dveřím, aby je zamkla.
,,Co tě to napadlo?"
,,Asi jsem trochu blázen. Nasvědčuje tomu všechno, co v poslední době dělám."
,,Včetně toho stromu."
,,Sakuro..." natáhl k ní ruce a objal jí. Přitiskla se mu na koženou bundu a prostoupil jí chlad z venčí.
,,Nemůžu to snášet. Nemůžu se ti vyhýbat."
,,Tak to nedělej." zašeptala mu do bundy. Sasukeho popadl amok, vzal svůj palec a zdvyhl jí bradu. Podíval se jí do zelených kukadel a mírně se usmál. Sama cítila, že se neovládne a nechtěla se ani ovládat. Stála tam v dlouhém tričku sahajícím jí do půlky stehen a v kalhotkách. Obejmula mu krk a přitáhla si ho za něj. Setkali se nejprve pohledy a potom zavřely oči a nechali se unášet vláčným polibkem. Otevřela mu rty a sevřela jeho spodní. Měl je hebké a plné. Zaplnil jí skoro celá ústa. Tiše mu zavzdychala do úst a přilepila se více k jeho tělu. Najednou pocítila nesmírnou chuť ho z té bundy vysvléci. Cítit jeho horkou kůži. Mírně se zachvěla, když ucítila jeho dlaně, jak jí hladí po rukách. Obkreslují její tvar a sjíždí po nich nahoru a dolů. Ale o to víc to pro ní bylo příjemnější. Zjistila, jak má silný, vypracovaný krk a hladila ho po něm. Mimoděk se vmísila i do vlasů a vískala mu je. Sasuke už nenašel vhodné zábrany a vložil se do polibku. Více pootevřel její rty a vnikl do nich jazykem, kde bloudil a zdolával jí. Pohladil ten její a jako na povel si s ním její jazyk začal hrát. Vzdychala mu touhou do úst a zdělovala mu tak svojí vášeň k němu. Jen s nelibostí se od ní odtáhl, ale věděl, že kdyby pokračovali dál, už by se neovládl.
,,POčkej, nemůžeme přeci tady, jen pár metrů od tvých rodičů."
,,Jak bláznivá je tahle láska?"
,,Dost."
,,Ale nepochopím, jak rychle se zrodila. Musela jsem tě znát z dřívějška. Jinak to není možné. Jak rychle jsi mi zdolal srdce."
,,Musím odejít."
,,Ještě chvilku." bejmula ho co nejsilněji okolo pasu. Zavřel oči. Tohle se mu zhloubi duše příčilo.
,,Už nevládnu silou, kterou bych před tebou brzdil, nedělej mi to těžší než to je. Už takhle jsem tvrdý jako skála. Nemám moc k tomu, abych tě hodil tady na uhle postel a hned to z tebe neserval a když si pomyslim, že mě od toho dělí jenom 10 vteřin, dělá se mi špatně z toho, jak nemužně jednám."
,,Mužný jsi dost, to už jsi dokázal. Ale máš pravdu, je to moc veliký risk. Zítra ano?"
,,Zítra miláčku. Budu se těšit." políbil jí krátce na nosít a vyskočil oknem ven. Bože, jak teď usne? Ale na to, jak si představovala jak bude bezesně bloudit po pokoji a nezaspí, usnula celkem rychle.
Ráno se svěže probudila a měla pocit, že se jí to všechno jen zdálo. Podívala se na telefon a zpráva od něj tam skutečně byla. Takže to včera byla pravda! Ona chodí s učitelem!!!
Do školy se těšila a nejvíc snad ze školy. Při hodinách zasněně koukala z okna a vyčkávala, kdy zazvoní na poslední hodinu.
KOnečně! Plavání! Sasuke!
Rozeběhla se domů a přpravila věci. Do 5 minut byla zbalená. Běžela rychle, aby neztratila ani chvilku. Seběhla po schodech ještě v oblečení, kde stál on a roztáhl jí svojí náruč. Padla mu do ní a už jenomcítila medvědí stisk.
,,Bylo to tak dlouhý."
,,Až nesnesitelně, já vím. Pro mě taky."
,,Pojď ke mě." přitáhla si ho za krk a nastavila mu své rtíky. Pohltil se do nich a vášnivě je laskal. Víc a víc ho dováděla k šílentví.
,,Musim trénovat." odpoutala se nečekaně od něj, stále se ho intimně držíc za krk a cuchala mu jemné vlásky vzadu na krku.
,,Tak se pospíchej převlíknout nebo potřebuješ moji pomoc?"
,,Šatna je blízko vchodu, kdyby nás někdo načapal....."
,,Já vím...ale zdráhá se mi ta myšlenka. Líbí se mi představa tvého nahého těla."
,,Jak se mám jít převlíknout, když mi tu můj trenér dává takovéhle lákavé nabídky."
,,Tak to vyřešíme v kabinetu."
,,Já mám lepší nápad. Dneska se bude trénovat a zítra se jde ke mě. Rodiče nejsou doma a budu celý týden sama. Stejně bych se bála."
,,Sama? To rozhodně nebudeš." usmál se. Vysmekla se mu z náručí a šla se převlíknout. S povzdechnutím se na ní díval jak zachází. Choval se jako blázen, jako by z těch klučičích let nevyšel. Chodí k ní domu, když nejsou rodiče doma. Místo, aby si našel pevnou známost, se kterou by měl naději na společný život, vybere si svojí studentku. Ale byl šťastný. Šťastný jako nikdy před tím a nikomu nedovolí, aby jejich štěstí zničil.
Přišla v plavkách. Nečekala na jeho povel a schválně se co nejsvůdněji pohybovala.
,,Takhle si nikdy nechodila." uculi se.
,,Zkouším tvojí trpělivost." upřímně z ní vypadlo.
,,Tak ještě chvíli a trpělivost je u konce. 5 koleček." odolal, ale měl co dělat. Tahle hra ho pěkně vzrušovala. Sakura byla dívenka, která věděla, jak muži pobouřit krev v žilách.
,,Už nemůžu."
,,Neměj strach, vyhraješ." dodal s úsměvem.
,,Teď je konec hodiny a ty máš nástup."
,,Nástup?"
,,Ano- nástup ke mě."
,,Aha....a považujete to za vhodné pane Uchiho."
,,Ani v ejmenším, přiznávám, že jsem úchylný prase a myslím na něco, co je k vašemu věku nepřístupné, ale nemohu si pomoct, když mě před mýma očima svádíte. Provokujete mě."
,,Ano provokuju."
Zbystřil, znenadání jí vzal a vyhoupnul si jí tak, že jí držel za zadeček a nesl si jí popředu do kabinetu.
,,Porušuje snad všechny zákazy. Řítíme se do pekla."
,,Momentálně se peklu nic nepodobá, spíše jsem v ráji, ale počkej, něco pekelnýho bych přece našla."
,,Co." už nevydržel se nesmát.
,,Najdi si to."
,,Mám od tebe mokrej stůl."
,,Hodně tě to mrzí viď?"
,,Mám ho rád."
,,Víc než mě?"
,,To nemám rád nikoho."
,,Chceš mě do postele?"
,,Ano."
,,Ne, myslim to jinak. Jde ti o postel?"
,,Ne, o tebe. Chci tebe, ale chci tě uchránit i před Danaem."
,,POčkej, to jako, že seš se mnou, abych já nebyla s ním?"
,,Ne tak docela."
,,A jak docela."
,,Sakuro...jsem s tebou, protože tě miluju, ale i abych tě chránil."
,,Stačí mi ten první důvod." objala ho a obmotala mu nohy okolo boků.
,,Víš, že teď pokoušíš ďábla."
,,No to si můj malý ďáblík." uchechtla se.
,,Zítra ano? Dneska jsem unavený."
,,Dobře. Stejně už musím jít."
,,Už?"
,,Ano....nestačí?"
,,No to tedy nestačí. I když pravda je, že bych tě chtěl mít u sebe pořád."
Znovu ho zaplavila posledním něžným polibkem, seskočila ze stolu a vyšla se převléknout a následně odešla.
Doma jí ovšem překvapilo nemilé překvapení. A to v podobě Danaea.
,,Aho lásko."
,,Neříkej mi tak."
,,Ale nech toho."
,,Ne, to ty toho nech a dobře mě poslouchej. Já už si s tebou nemám co říct, všechno hezké mezi námi, jestli něco podbného bylo, je pryč. Nenávratně. Dávám tomuhle zatrápenému vztahu konec. Tečku. A byla bych ráda, kdybys to pochopil a spořádaně odešel."
,,Kvůli němu?"
,,KOmu?"
,,Tomu učiteli?"
,,Ne, kvůli němu rozhodně ne, ale kvůli někomu jinému. Já jsem se zamilovala do někoho jiného ve škole."
,,Aha....ale to je chyba. Nezapomínej totiž na jeden mrňavounkej, ale jinak důležitej detailíček. Patříš mě!" vykřikl na ní poslední větu v obrovském rozčílení, že se tak lekla, až spadla na zadek.
,,Co se to tu děje?"
,,Mami, jdeš právě včas, vyveď ho odsud pryč." skoro se slzami na krajíčku odpověděla. Matka ho vzala za límec a rázně jej vyvedla ven i přes otcův údiv. Ihned šel za ním a Danae mu samozřejmě všechno vylíčil po svém.
,,Copak se stalo?"
,,Dala jsem Danaemu kopačky a on se rozčílil, že patřím jen jemu. Mami, já mám strach."
,,Ale zlatíčko neboj se. Proč jsi mu ty kopačky dala?" přitiskla svoji dceru na hruď a konejšila jí. Přesně to potřebovala.
,,Protože miluju někoho jiného."
,,Miluju je závažné slovo Sakuro, s ním si nehraj."
,,Já si s ním nehraju mami. Toho muže miluju a dala bych za něj všechno. Když jsem s ním, kolena se mi třesou a vysychá v ústech, nemám potebu jíst ani pít, chce se mi jej pořád objímat a hladit. Maminko, chápeš?"
,,ANo a podle toho, co říkáš si skutečně zamilovaná."
,,Nejhorší na tom je to, že je to...."
,,Sasuke, tvůj trenér viď?"
,,Jak to víš?" obdivně k ní zvedla hlavu.
,,Ženský 6 smysl."
,,A ty se na mě nezlobíš?"
,,Ne, je to tvůj život a ty jsi dospělá. Musíš sama vědět, jestli ses nechytla do pasti."
,,Mami, on mě miluje, řekl mi to do očí."
,,Pak to je slovo muže. Ale i tak dávej pozor."
,,Děkuji ti za podporu."
,,A až tu nebudeme s tatínkem, používej ochranu a nebo víš co? Nechám ti tu prášky."
,,Oh,.....mami....děkuju...ty víš vždycky všechno nejlíp."
,,Hm....přiveď mi ho ukázat." mrkla na ní, ale v tom se do pokoje vřítil její otec.
,,Co má tohle znamenat? Kdo je ten tělocvikář a jak je možné, že jsi dala někomu, jako je Danae kopačky?"
,,Tati, uklidni se. Danaeho nemiluju, nic k němu necítím. A pokud jde o Sasukeho, všechno, co ti řekl, je lež. Jediná pravda, je ta moje. Já jsem tvá dcera, snad mi věříš."
,,Ne, nevěřím ti, že s ním nic nemáš."
,,Nebudu ti tedy lhát, ano, ano miluju svýho trenéra. A on miluje mě. A pokud to potřebuješ slyšet, nic mi v tom nezabrání, ani tvůj hněv ne tati. Jsem ochotna odejít z domova, protože nezapomínej, že jsem dospělá. A můžu si chodit s kým chci a jak chci."
Její otec se na í svrchovaně podíval a s nasupeným výrazem zmizel.
,,Bude mu trvat, než to vstřebá."
,,Ano, ale pochopil to a to je to hlavní." ubezpečila jí maminka. Sakura kývla a osprchovala se, lehla si a usnula.

Zlatá rybka 3

28. března 2009 v 19:36 |  Knihovna
Přišla do hodiny s malinkým spožděním a stejně musela vysvělit svoje zpoždění. Raději se vymluvila, že se zdržela na záchodě, než aby přede všemi znímila učitelovo jméno a vysloužila si tím muka po celý zbytek dne.
Další hodina měla blo být plavání. Děvčata se těšila a jejich tváře naplnily rozzářené úsměvy. Jediná, jediná dívka mezi všemi utlačovaná a utiskovaná se chouila do svého malinkého světa, kam jí nikdo nechodil a kde jí ostatní nechávali žít.
Osamocená se převlékla a osamocená, poslední v řadě bosýma nožkama ťapkala po studených dlaždičkách.
,,Dobrý den studenti!" uvítal je s nesmírně dobrou náladou učitel.
,,Dobrý den pane učiteli." odpověděli žáci. Děvčatům hořely tváře a oči měli studem sklopené.
,,A kdepak je Sakura, má dneska tréning." ujasnil na pravou míru a Sakura málem spadla do bazénu. Všechno skazil. Teď nebude mít chvilky klidu. Tohle jí dělala naschvál? Musel jí to dělat naschvál. Ostatní jí udělali uličku mezi niž prošla a zastavila se až u učitele.
,,Tobě bude patřit jiný bazén. Jdi do tamhletoho posledního a já za tebou za chvíli přijdu."
,,Hlavně se neutop!" zavolala na ní jízlivě spolužačka.
,,To je pravda, byla by to zdrcující zpráva a všechny by to jistě moc mrzelo." s předstíranou lítostí v hlase upozornila a dodala Karin , načež se všichni začli smát. Sakura sklonila hlavu a zavřela bolestně oči. Přestože už na podobné řeči byla zvyklá, nikdy jí to nepřestávalo stejně bolet.
,,5koleček. Obě dvě." rozkázal s úsměvem učitel.
,,Prosím?" opáčily se obě.
,,5 koleček!" zahřměl.
,,To je jako trest?"
,,ANo."
,,A smíme vědět za co?"
,,Za nesportovní chování." dodal a nikdo se mu nepokoušel vyvracet pravdu nebo jinak odmlouvat.
Sakura skočila do bazénu šipku a byla ráda, že jí obličej smáčela voda, aby nešly vidět slzy. Vynořovat se ale nechtěla. Chtěla skončit na dně a zůstat tam. Bohužel kyslík byl jiného názoru. Vynořila se a střetla se s učitelovo pohledem.
,,Zkus plavat na konec bazénu v co nejrychlejším čase."
Sakura kývla a začala. Nemohla za to, ale strašně jí to bavilo. Plavat v nadnášející vodě. Jakoby za sebou nechávala kluzkou vyrytou dráhu všeho zlého, co ji potkalo.
,,Výborně Zlatá rybko. 2 minuty. To je na začátek dobré, ale dalo by se to vypylovat."
Sakura tedy plavala a plavala a plavala a do konce hodiny to vytrénovala na neuvěřitelnou minutu. O půlku!
,,Přijď ke mě do kabinetu Zlatá rybko. Máme si co povědět."
Sakura vylezla z bazénu a rychle se převlékla, aniž by to ostatní zpozorovali a uhodili na ní palčivé poznámky a připomínky.
,,Chtěl jste se mnou mluvit pane učiteli?"
,,Ano....jak si se rozhodla?" houpal se na křesle.
,,Víte.....nemůžu...."
,,Tos řekla správně, nemůžu, ale nemůžeš proto, protože se bojíš těch otravných holek a neříkej, že to není pravda. Dneska jsem se o tom dostatečně přesvědčil."
Sklopila hlavu. Tohle mu neodvrátí. A teď mu bude muset o všem povědět. O celé její 3 ročním trápení. Ale on nic neřekl, nechtěl znát tu pravdu.
,,Sakuro, pokud je jenom toto tvoje překážka, pak jsem ochoten jí zařídit."
,,Jak zařídit?" zvedla v obavách hlavu.
,,No prostě se postarám o to, aby tě nechali na pokoji."
,,A jak to chcete udělat?"
,,Důvěřuj pedagogovi. V tomhle na 100%. Znám několik osvědčených způsobů."
,,Pokud alespoň jednu nepozvete na rande, pak vám nic nevyjde." pokusila se o žert a on se kupodivu zasmál. Ona a lehkomyslný vtípek? Neměla horečku?
,,Kdyby to pomohlo."
Roztáhla údivem oči.
,,Ne, to byl vtip, přeci nebudu chodit na rande se svojí studentkou pane Bože." zasmál se na opláku on. Sakura ovšem nikoli. Jen ji po křivce jejích semklých rtů přeběhl náznak úsměvu, který brzo ztvrdl na tenkou linku.
,,Řekni, bavilo tě to alespoň?"
Váhala, zda mu má říct pravdu. Nakonec se rozhodla a dokonce tak odvážně, až na to byla hrdá.
,,Ano bavilo a víte co, budete mě trénovat. Přijímám Vaší nabídku, alespoň před nimi uteču." hrdě a povýšeně dodala a pak sama s vyzdvyženou hlavou odběhla pryč. Ano, takhle to bude nejlepší. Bude hodně dřít a trénovat, aby tuhle zatrápenou školu mohla opustit a věnovat se svému novému koníčku. Vše ostatní hodí za hlavu.
Odešla s neuvěřitelnou energií domů a vesele rozrazila dveře.
,,Ahoj mamí...jsem doma!" vykřikla energicky.
,,No ne zlato, kdopak tě přivedl do takové nálady, naposledy, kdy si byla takhle rozzářená ti bylo 10 let a dostala si pod stromečkem dárky." usmála se maminka a ihned dodala:,,To bude mít Danae radost, až tě uvidí."
,,On je tady?" poklesla lehce její nálada, aniž by si toho byla vědoma.
,,Miláčku." rozkřikl se na schodišti a roztáhl ruce.
,,Neplýtvej energií." usmála se na něj a obešla ho. No ne, bylo to snad poprvé, co ho tak chladně odbyla. A ta její nálada, nikdy takovou neoplývala.
,,Sakuro, stalo se dneska něco? Nejsi nemocná?"
,,Já, ne proč. Konečně je mi dobře, jak už dlouho ne." usmála se a stlala postel.
,,Spíš u nás dneska?"
,,Co? Ne ne....musim chodit do školy."
,,Super."
,,Super? Ty odpovíš na to, že nebudeme spolu super?"
,,Promiň, ale jsem trochu vedle."
,,Aha a můžu vědět, co tě k tomu přivedlo?"
,,Jen když mi slíbíš, že nebudeš plašit."
,,Dobře, dobře....slibuju."
,,Ty." špitla mu do ucha a dala mu na něj pusu. Danae si tou odpovědí zprvu nebyl jistý, ale pak se usmál. Alespoň něco. Má ji pořád okolo prstu.
Večer, když už byla tma a Sakura měla spát si meobvykle sedla na postel a otevřela dokořán okno. S úsměvem na tváři zdělovala měsíci s jakou radostí a novinkou přišla. Tak pevně se zatím nikdy nerozhodla, ale byla si jistá, že plavání se už nevzdá. S úsměvem na tváři usnula lehkým a klidným spánkem.
Ačkoliv jí ve škole nikdo neviděl rád, ona šla do budovy s nadšením a smíchem. Kromě party, která nevěřila, že je to ona tam neměla nikoho, kdo by se o ní zajímal. Dneska měla tréning v 7...dost pozdě, ale to nevadilo. Učitel měl zřejmě jiné třídy a dneska plavání nebylo, takže si musel najít čas, aby jí mohl trénovat.
Žádná z dívek se jí dneska nepošklebovala. Viděla však na některých, že by se rádi do ní pustili, hlavně Karin, ale nikdo se neodvážil. Přes den se obyčejně nudila, ale hřála jí myšlenka, že bude plavat. Nemohla se dočkat večera.
KOnečně, konečně zvonilo na konec hodiny.
,,Hej, nedáme dneska zase sraz, Danae se prej nudí." ukázal své bílé zuby Naruto.
,,Můžeme, já mám dneska volno." přidala se Hinata.
,,Pardon, dneska nestíhám." omluvila se slušně a usměvavě Sakura.
,,Víš, že když se směješ, vypadáš kouzelně?" řekl Sai. Na jeho poznámku nešlo jinak, než se usmát.
,,Učení? Píšete zítra?"
,,Ne, to ne, ale jiné povinosti, tak zatim."
,,POčkej Sakuro.....Danaemu se to nebude líbit...."
,,Ať jde, copak jste si nikdo nevšiml, jak je šťastná a Danae snad za ní nežije ne? POřád by jí chtěl mít jenom pro sebe a u sebe a nejraději by jí držel úplně izolovanou od lidí. Zajímalo by mě, co tak dělá." rozmlouvala všem do duše Ino a byla potěšena nad nenadálou reakcí své velmi blízké kamarádky.
,,Ahoj mami!"
,,Ahoj zlato..."ozvalo se radičně z kuchyně.
,,Lásko...."
,,Ach Danae." utrousila, ale hned se energicky usmála. Když Danae viděl, že má stále takovou náladu, začal mít pochybnosti. Úplně volně ho přešla a vypadalo to, jaoby pospíchala.
,,Pospícháš kvůli naší schůzce? Naruto tu bude spartou co by dup."
,,Ne, kvůli nim to není, já s vámi dneska nejdu."
,,Jak to myslíš nejdu? Lásko, potřebuješ se odreagovat."
,,ANo, ale jinak."
,,A jak..."
,,No, tomu bys stejně nevěřil."
,,Prostě půjdeš a hotovo."
,,Ne Danae nepůjdu." trucovitě a především vzdorovitě se postavila a dala jasně najevo, že nikam nepůjde. Dneska jí ještě ustoupil i když nerad. Vyběhla s taškou ven a utíkala směr škola.
,,Říkal jsem, že si potrpím na přesnost." uvítal jí hned ve dveřích učitel.
,,Promiňte, ale měla jsem menší komplikace."
,,To jediný tě omlouvá, tak začnem. Na rozcvičku 5 koleček a pak na čas jo?"
,,Ok."
,,Výborně zlatá rybko, minuta je dobrý čas. Zkus kraula."
Sakura se snažila ze všech sil.
KOnečně byl konec a ona si mohla vydechnout. Připlavala k okraji bazénu a hrála si s vodou.
,,Pane učiteli?" osmělila se. Sasuke se v půli kroku od ní zastavil a otočil se.
,,Jak jste to udělal?"
,,A co?"
,,Dneska byl ve třídě klid."
,,Řekněme, že jsem velmi přesvědčivý." usmál se.
,,A ty? Měla jsi klid?"
,,Jako nikdy v životě." oplatila mu stejnou mincí.
,,To jsem rád." odpověděl a odešel. Sakura se pro sebe usmála a vylezla z vody ven. Domů se vrátila s poněkud mokřejší hlavou.
,,Kdes byla?" otázala se jí matka vyčítavě.
,,Promiň, ale je to pro mě důležité."
,,Ty chodíš plavat?"
Sakura si sáhla na mokré vlasy. Zřejmě to bude muset před matkou vyklopit a takyže to udělala.
,,No tohle...měla jsi mi to už na začátku říct."
,,ANo měla, ale bála jsem se."
,,Čeho?"
,,Že mi to nedovolíš kvůli učení."
,,A stíháš ho?"
,,Ano ano...bravurně."
,,Dobrá, tak nevidím důvod,. proč bys neměla chodit na kroužek. Když tě to tak baví."
,,Vážně, maminko!" vykřikla radostí a objala jí.
,,Jen o jedno tě prosím, neříkej nic Danaemu. Zbytečně by vyšiloval."
,,To váš, že nic neřeknu, pro mě je nejdůležitejší moje dcera a ne její přítel, i když se stal miláčkem celé rodiny."
,,Hlavně táta, ten na něj nedá dopustit."
Další den bylo krásné sluníčko. Sakura si lehla doprostřed pokje a začala vcičit na břicho. Pokud chce něco dokázat, musí být vycvičená. Tréning měla odpoledne těsně po obědě.
,,Sakuro, broučku, oběd!"
Slítla dolů do kuchyně a posadila se ke stolu.
,,Tak jsem slyšel, že chodíš na plavání." začal její otec.
,,Ano tati."
,,A jaktože nic nevím?"
,,Ale víš, maminka ti to řekla."
,,Ale až po tom, cos jí to řekla ty, neměli bychom o tobě vědět víc. Jsi naše dcera, musíme vědět, co děláš."
,,Neboj se, při tom mi nic nehrozí."
,,A ví to i Danae? Budeš mít na něj čas?"
,,Tati....to už je moje čistě osobní záležitost. Danae o ničem neví a poprosila bych tě, kdybys mu ani nic neříkal."
,,Je tvým chlapcem. Musí to vědět."
,,Ne, ty ho neznáš, vyšiloval by a nedal by mi pokoj."
,,To už je to břímě, se kterým si musíš poradit."
,,Tati ne....ty mu nic neřekneš. Udělám to sama, ale až budu vědět, že to snese."
,,Tak ale co nejrychleji."
,,Dobře."
Po tom příšerném rozhovoru se odebrala sbalit si věci a pospíchala do školy.
,,Dneska konečně přesně."
,,Můžeme začít!" zvolala usměvavá a plná štěstí. Po dnešním tréningu si jí Sasuke zavolal.
,,Máš vynikající výsledky. Musím ti něco říct. Tady v okolí se koná soutěž. Plavecká."
,,Snad mi nechcete říct, že...."
,,Ano, zapsal jsem tě. Máš skvělé výsledky a stěmi se nemusíš ničeho bát. Ale jenom závod ti dodá potřebné odhodlání jít dál. Do doby, než se bude závodit, tě naučím seskoky do vody a bude to v pohodě."
,,A naučím se to?"
,,Pevně věřím, že ano. Je to jednoduchý, vlastně na tom všem asi to nejjednoduší."
A pak to vypadalo jako scénka z nějaké komedie. Sakura stála na stupínku a Sasuke jí dirigoval.
,,Zatáhni bříško." a klepl na něj.
,,Co ten vystrčenej zadek." a lehce jí plácnul.
,,KOlena dej k sobě a lehce se v nich pokrč."
,,Takhle?"
,,No....co ten věčně vyšpulenej zadek, chystáš se někoho porazit nebo co?" oba se tomu zasmáli a pokračovali.
,,Ruce před sebe a pak už jenom...." strčil do ní a ona doslova slítla. Vynořila se, měla jakoby zlostný výraz.
,,Tak tohle ne." řekla ironicky zlověstně a začala tam Sasukeho nahánět. Chytla ho a snažila se dovlíct před bazén. Ani jednou nepomyslela na to, že zachází s učitelem. Jednoduše ho čapla za volný tričko a tak, jak byl oblečený, v bílém plaveckém tričku a plavkách ho hodila do vody.
,,To máš za to." smála se na celé kolo.
,,Hej, to se dělá svýmu učiteli?" naoko rozzlobeně vylezl. Až v ten moment si uvědomila, že mu tykala a jak se k němu chovala. Vytřeštila oči i pusu jakoby viděla ducha.
,,Já se strašně moc omlouvám. Neměla jsem....nikdo mi nedal právo....pane učiteli....já...."
,,Zlatá rybko, uklidni se. Klidně mi tykej, stejně jsme od tý chvíle partneři. A když má trenér se svým žákem kamarádský vztah, zlepší to žákovo výsledky a alespoň se bude na předmět učit."
,,Já se těším už od první chvíle." prozradila se.
,,Zkoušej skákat a nebo víš co? Dáme závod oba dva."
Sakura tedy souhlasila a postavila se na stupínek. Udělala patřičný postoj jaký jí Sasuke učil, nasadila si plavecké brýle a upravila čepici a na jeho písknutí skočili oba dva do vody. Proti němu neměla sebemenší šanci, ale stejnak měl malinkou konkurenci a alespoň si osvěžil paměť, jak takové plavání vydá energii.
,,Dneska to bylo moc zábavné zlatá rybko." řekl, když se s ní loučil. Ani nevěděla jak, ale usmála se. Ten úsměv jí pocházel ze srdce. Skoro se podivila, čemu se vlastně směje. Vždyť na tom nebylo nic tak k pokochání. Ale jí to bylo příjemné na duši. Uvědomila si, že se na něj dívá, jak zamyká dveře a bez dechu. Chtěla mu něco neodkladného říct. Něco strašně důležitého. Konečně se otočil a setkal se s jejím pohledem. Čekal, co mu řekne. Nadechovala se, ale:
,,Lásko!" zavolal za ní někdo, koho až moc dobře znala a nejraději by mu dala přes hubu.
,,Danae, co tady děláš?"
,,Šel jsem k tobě zlatíčko."
,,Tos ani nemusel vážit cestu. Dneska jsem hodně unavená."
,,Aha, s kýmpak to tady koketuješ?"
,,No dovol? To je můj učitel."
,,Na to slovo můj bych si dával pozor."
,,Jak to myslíš?" vložil se do toho Sasuke.
,,Ty seš učitel, ani na to nevypadá, co to tady Sakuro na mě hraješ? Dáváš si rande s někým jiným?"
,,Danae, okamžitě se panu učiteli omluv. Ty seš normálně na facku, co si jako o mě myslíš? Děkuju za takovou důvěru. Pane učiteli, ještě jednou se omlouvám. On je moc impulzivní."
,,V pořádku. I když mám pochybnosti o jeho zdravém rozumu."
,,To je nás víc. Nashledanou." vzala Danaeho za rukáv a odešla s ním pryč na druhou stranu.
,,Danae, nechci se o tom bavit."
,,Jak to, že seš tak dlouho ve škole? To byl fakt učitel? Vůbec tak nevypadal."
,,Ano, byl to 27 letý učitel, představ si to. A víc ti neřeknu."
,,Takhle vzdorovitá si nikdy před tím nebyla. A on....on se na tebe dívá jinak, než jako na svojí žačku."
,,Danae, to je absurdní. A předtím jsem asi nebyla vzdorovitá, protože jsem to asi nebyla já víš? On mi strašně pomohl. Víc, než kdokoli jiný. Tu pomoc bych čekala spíše od tebe, než od něj, ale když to tak muselo být, tak vlastně proč ne."
,,O jaké pomoci to tady mluvíš?"
,,O ničem, ty bys to stejně nepochopil a teď běž domů, dneska nemám náladu ti něco říkat nebo se před tebou přetvařovat." usoudila sama a odešla od nej.
,,Jak myslíš Sakuro, ale já si to zjistím." zaslechla za sebou, ale více se už neotáčela. Doma ani nepozdravila a hned se šla umýt a spát.
Další den se neobvykle nalíčila a vzala šaty, ve kterých jí vynikla postava, jakou jí musela závidět každá jiná dívka. Byla jednoduše krásná a nepřepatlávala se.
Celá parta málem měla srdeční zástavu, když jí viděli.
,,Ale....kdopak to tu je....Uchihovic mazánek." pošklebila se jí Karin.
,,Hm...asi závidíš co? Chudáčku Karin, zřejmě o tebe nejeví nikdo zájem a tak se vybíjíš na mě co? Posluš si." odpověděla jí tak, že Karin ztratila slovo. Nemohla na to vůbec nic říct, takovu palbu od ní nečekala. Jakoby před ní stála úplně cizí holka. Tohle přece nebyla ta věčně zalezlá Sakura. Docela z ní nabývala na strachu a respektu. Volné přestávky trávila s partou na chodbě a tam si jí mimoděk všimnul. Jak se hřejivě usmívala a byla plná života. Díky němu. On jí pomohl, ale nic za to nechtěl. Odměnou mu byl její smích. Je krásná, pomyslel si, ale okamžitě, jak ho to napadlo, tak zatřepal hlavou, aby se probudil a zahnal tu myšlenku. On je učitel a ona o 7 let mladší holka.
Odešel do kabinetu, ale ani tam neměl od Sakury klidu. Pořád se mu v hlavě opakoval ten zurčivý smích. A vůbec se mu nelíbil ten kluk. Jak jen mu to říkala? Danae. Ano Danae. Dneska měla další tréning. Nepřišla. Měla půlhodinové zpoždění. To nikdy nemívala. Potom celá zadýchaná přišla.
,,Co se stalo, už jsem se o tebe začínal bát?"
,,Omlouvám se, zdržel mě...." vydýchávala. Musela dlouho běžet.
,,Tvůj přítel?"
Přikývla. V Sasukem se to vařilo. Ani nevěděl proč. Proč by se měl kvůli ní rozčilovat, tohle si musí vyřídit sama. Ale jak se mu postaví. O hlavu většímu klukovi? Sakura je slaboulinká. Nemá v povaze někomu ubližovat.
,,Tak, jdeme trénovat. Co tvůj postoj? Ukaž, jak ho umíš." zavelel.
,,No nic moc." usmál se, moc dobře věděl, že ho už perfektně umí a ona to věděla taky.
,,Hele nech si toho jo? Víš, jak jsem doma dřela. Máma myslela, že šílim."
,,Ty doma cvičíš?"
,,Jo."
,,Neponořila si se do toho moc?"
,,Bylo by špatný, kdybych se neuměla ponořit, co myslíš?"
Sasuke se zasmál. Brala všechno tak lehkomyslně.
,,O.K. a dělej lenochu. Cvič."
,,No jo...nezblázni se." a už jela kolečka. Stopoval jí to, aniž by jí to řekl.
,,Zlatá rybko. 30 vteřin."
,,Páni." ta radost byla tak dojemná. V očích měla napsáno, že už něco dokázala. Těšilo ho to. Narazil skutečně na přírodní talent.
,,Tohle když předvedeš na soutěži, máš jasně první stupeň."
,,Ještě na něm nestojím." přizemnila ho.
,,Copak? Snad si věříš ne?"
,,Ale jo, ale mám strach a už když na to pomyslím, jsem nervozní."
,,Klid zlatá rybko. Nervozita je největší nepřítel, já to znám, ale nenech se jí ovládnout. Potáhne tě ke dnu."
,,To nedopustím. Víš včera jsem ti chtěla něco důležitýho říct."
,,Všiml jsem si, ale před ním jsem to enchtěl vytahovat."
,,Jo, tos udělal dobře. Chci ti moc poděkovat Sasuke. Ani nevíš, jak jsi mi pomohl. Vůbec si nedokážeš představit, z čeho jsi mě dostal. A teď do mě vkládáš své naděje a já ti slibuju, že tě nesklamu."
Stál a nezmohl se na slovo. Byl dojatý.
,,No....to doufám taky." proto se usmála a začala zase trénovat. On se ale celý nesvůj podíval okolo. Začínalo to jít někam jinam. A tam nechtěl on skončit. Ale...ne, žádné ale. S tímhle skončí. Všiml si ale jejího půvabně ladného tělíčka, jak je v souladu s vodou a voda jak to překrásně ženské tělo objímá a začal jí závidět. Chtěl by být na jejím místě a dotýkat se jí. Okamžitě se schladil mylšnkou, že jí je 20 a jemu 27. To stačilo na to, aby se probral.
,,Skončíme dneska dřív ano?"
,,Proč?"
,,Neni mi nejlíp."
,,Jestli na tebe neleze rýma. Dej si čaj. Já ti donesu můj. Ten mi zabere na všechny vrtochy."
Byla tak pozitivní. Nešlo se neusmát.
,,Dobře." odkývnul a všiml si, jak jí tím udělal radost. Stačilo tak málo ke štěstí. Z okna kabinetu se díval, jak odchází a přechází silnici. Její přirozeně ženské boky a malý, drobný zadeček. Kam to kouká? Uslyšel prásknout dveře a vyšel z kabinetu.
A divnitř si to řítil ten kluk ze včera.
,,Co tady děláš?" osvěžil ho sprškou ledových slov a doufal, že ho tím alespoň zarazí, ale on věděl, proč sem přišel.
,,Tak tady moje holka přebývá a tady tráví čas, zatímco by měla být se mnoou." odpvěděl mu stejně ledově.
,,Sakura se tak rozhodla sama."
,,Jo? Ale to tys jí nabídl tykání a bůh ví, co ještě dalšího. Nenabídls jí taky náhodou, aby si klekla a vykouřila ti ho?"
Sasuke už na nic nečekal. Tohle bouřilo všechny zábrany a natáhl mu pěstí. Danae se ale obrátil proti němu a sám mu napálil do oka pěstí. Sasuke se trošku zapotácel, ale podrazil mu nohy a na zemi by ho ubil k smrti.
,,Vypadni, nestojíš mi za to."
,,Klidně si posluš. Já bránim čest svý holky."
,,Co?" zasmál se zaskočeně.
,,Tak ty bráníš čest svý holky, ale tady jí při tom přede mnou schazuješ. Si kretén. Obyčejnej kretén a radim ti, drž se od ní dál."
,,Nebo co? Taky se ti může stát, že tě nahlásim."
,,Jo a kde máš důkaz, kterej by mě z něčeho obvinil?"
,,Ten už se najde. Však vidim, jak se na ní díváš. Skoro jakoby to byla tvoje milenka."
,,Neni přeci zákaz dívat se na ní."
,,Pro tebe je." a znova mu jednu napálil. Sasuke ho chytil pod krkem.
,,Tak abys věděl. Ještě jednou se mě dotkni a vracíš se domů poštou v obálkách po částech. A jí necháš na pokoji. Na po-ko-ji." slabikoval mu jednotlivé slovo a pak ho pustil. Danae se otočil, ale stačil plivnout před něj na zem a odešel.
Utřel si z koutka úst krev. Jedno věděl s jistotou. Tenhle kluk Sakuře jenom ublíží. A dal si nový cíl. On jí od něj odláká. I kdyby se měl dostat za mříže. I kdyby se do něj měla zamilovat. Ostatně, on k tomu nemá daleko. Co to povídá! On ne....ale když si vzpomněl na zmítající se tělo ve vodě snažíc se vyvynout co nejrychlejší tempo, zapotili se mu ruce chtíčem dotknout se jí. Toho mladého, štěstím nasáklého tělíčka. Odešel s pocitem hřejivého úsměvu a jejím obrázkem v hlavě.
Sakura o ničem nevěděla. Přemýšlela nad nastávajícím závodem. Musí ho vyhrát kvůli Sasukemu. Věřil jí jako jeden z mála. Nesmí ho zklamat. Zavřela zamyšleně dveře a sotva slyšitelně pozdravila rodiče.
Svlékla se a pustila v koupelně vodu. Na kachličkách se začala tvořit krůpěje od vody. Sakura se strašně lekla, když viděla odraz černých vlasů. Otočila se, ale nikdo za ní nebyl a před ní odraz Sasukeho taky ne. Blázní. Nechala proudit studenější vodu, aby se probrala. Lehla si do postele a usmála se na měsíc. Usnula lehkým spánkem.

Zlatá rybka 2

27. března 2009 v 22:05 |  Knihovna
Sakura jen jednou povytáhla hlavu z davu, aby se podívala na něco nového nebo na někoho, ale hned jí dala zpátky. Nemohla ovšem popřít, že před nimi ve třídě stál nejkrásnější muž, jakého kdy viděla. Měl leskle černé vlasy a ty mu vepředu spadaly do obličeje, což ho dělalo neobyčejně mladistvým. Ani nebyl nijak starý, co je v dnešní době 27 let? Už pod volným tričkem, které na sobě měl poznala rýsující se dokonalou postavu. To bylo to nejzákladnější, čeho si všimla a více se o něj nezajímala. Bude to stejný učitel, jako všichni ostatní.
Plavčík je zavedl dolů do haly a poslal je převlíknout se. Děvčata se už v šatně naparovala jedna před druhou a zatahovala břicha, aby působila co nejštíhleji. Pošetilé a dětinské. Pomyslela si Sakura. Vždyť je to učitel, jak by si mohl začít něco s žákyní.
V řadě lidí vyšla mezi posledními co nejvíce utiskovaná a schovaná tak, že nemohla být vidět její přirozeně štíhlá a krásná postava.
Sasuke poručil, aby se všichni postavili k okraji bazénu a postupně se jednoho po druhém ptal, zda se už setkal s vodou a umí plavat. Sakura, která už slyšela otázky, které pokládal na začátku mu bezduše odpověděla, aniž by se na něj podívala, že plavat umí, ale že v tom není profesionál. Umí jenom základní věci.
,,Dobře, tak to vypadá, že plavat umíte všichni. To je milé zjištění. Nepochybně se ale mezi vámi vyčlení ti lepší a ti méně lepší. Časem. Zatím tedy poplave jedna půlka sem a zatím má volno, ale bude se zdržovat jen v bazénu a namáhat svaly. Druhá půlka půjde na test, který nám ukáže, kdo je více nadaný. Až skončí jedna půlka, vystřídá jí druhá."
Pak očísloval každého čísly 1 a 2 a střídal to. Na Sakuru vyšla akorát 1, takže bude asi jako první skupina. Lidi, kteří byli očíslovaní jako 2 se šli brouzdat do brouzdaliště a skupina 1 se šla předvést.
Sasuke si mezitím zapisoval veškeré údaje.
,,Takže, Sakura Haruno?"
,,Ano."
,,Dobře, skoč do vody a zkus plavat prsa, kraul a pozadu."
Sakura tak udělala a všechno splnila. Ve vodě se jí líbilo, ačkoliv tu změnu ještě nezaznamenala. Když vše docvičila, Sasuke chutnal zapínání u propisky a měl zamyšlený výraz. Sakura se trochu lekla, protože mu neviděla oči. Místo nich měl černo, jakoby tam ani nebyly a místo nich byly jen prázdné důlky. Pak ale zvedl hlav a mohla si oddychnout, když mu šlo vidět kousek bělma.
,,Poslyš, nikdy ses nevěnovala nijak zvlášť plavání?"
,,Ne."
,,Tak pojď sem a skoč šipku."
Sakura tedy vylezla a postavila se k okraji.
,,Ne u bazénu, ze stupínku." a kývnul hlavou na stranu bazénu, kde byly stupínky. Nerada šla, doprovázena dívčími pohledy. Tak zlými, tak neupřimnými a žárlivými. Tohle jí byl čert dlužen. Copak za to může, že si vybral právě jí? Nic zvláštního nedělá, jen po ní chce něco navíc. Proč zrovna u ní?
Vylazla na stupínek a byla o něco výš. Nebyl to velký skok, ale stejně se jí to nelíbilo.
,,Skoč tu šipku." nakázal jí. Za jeho hlasem se otočila, aby se ujistila, že to myslí vážně a že nepoleví. Trochu pokrčila kolena, natáhla se dopředu a ruce spojila k sobě. Dala hlavu dolů a už ucítila chladnou vodu a okolo sebe miliardu bublinek. Vyplavala ven a přímo k děvčatům a učiteli. Chytla se okraje bazénu a čekala na rozsudek. Sasuke si něco zapsal a pak jí vyzval, ať vyleze ven. Poslechla. Nic k ní neřekl, jenom si něco zapsal a dál se jí nezabýval. Odešla k ostatním. Ti se jí ale vyhýbali a stranili se jí. Nikdo si s ní nechtěl hrát ani bavit. Když skočila do brouzdaliště, kde byla voda po pas, ostatní od ní ustoupili a nechali jí cíp rohu. Už na to byla zvyklá. Vyšla jakoby ven z brouzdaliště, kde jí voda sahala po kotníky a procházela se po celé délce. Nevšimla si, jak na ní bezduché oči zírají, spíše se dívají na vyvrhele třídy.
,,Dobrá. Všechny jsem přezkoušel a dozvěděl se o vás něco víc. Takže, většina z vás má výsledky, které odpovídají tomu, že jste se už s vodou setkali a máte základní znalosti i dovednosti, více mě však těší, že jedna žačka z vás má více než průměrné výsledky a tudíž patří mezi ty více lepší. Slečna," podíval se do zápisků, ,,Sakura Haruno."
Všichni se na ní otočili. Byl tohle sen? Spíš noční můra. Viděla ty nepřátelské blesky v očích dívek. Asi se po ní chtělo, aby předstoupila před učitele.
,,POpovídáme si později zlatá rybko." usmál se. Dívky v řadě otevřely překvapením pusu a o to více šlehaly pohledem po Sakuře. Byl to obyčejný úsměv, který neprokazoval nijakou náklonost, ale stačilo to k tomu, aby se rozpoutala bitva a Sakura byla boxovací pytel a mučedník všech dívek. Kdyby se dalo očima trhat, přišla by domů v hodně malinkatých balíčkách po kouskách. Najednou byli všichni tak agresivní. Kde se to v nich bere? Sasuke ukončil hodinu a poslal všechny převléknout se.
,,Zlatá rybko? Můžeš na okamžik."
Sakura dělala, že to neslyší, už aby byla venku a pryč od ostatních.
,,Sakuro!"
Tentokrát se musela otočit. Podívala se provinile na učitele.
,,Chtěl bych si s tebou popovídat o tvých dovednostech, vezmi si župan, ať nenastydneš." a podal jí ho. Přijmula jej a dál poslouchala.
,,Tvoje dovednosti jsou nadprůměrné. Skutečně nemáš větší známost s vodou?"
,,Ne pane učiteli."
,,Hm...tudíž jsi přirozený talent. Co by jsi řekla tomu, kdybych tě učil speciálně. Dával ti tréningy mimo školu, pokud by tě to ovšem bavilo. Mohla by z toho vyjít trofej na soutěžích a třeba na šampionátu." řekl vesele a nadějně. On do ní dával naděje? Do ní? To se trochu přepočítal ne? Jeho hlas byl slyšet po celé místnosti a zaplavil jí. Byl celkem hlučný, takový, jaký neměla ráda.
,,Nezlobte se, ale spokojím se s normální výukou. Na podobné akce nemám čas, musím se učit na zkoušky a testy."
,,Samozřejmě. Ale kdyby sis to rozmyslela, kdykoliv zaklepej na dveře od mého kabinetu. Byla by velká škoda nevyužít tvého talentu." a poplácal jí znalecky po ramenou. Pak si ale uvědomil, že to byla chyba, díky níž málem spadla do vody. Naštěstí to vybalancovala. Odešla do šatny, kde na ní už čekaly dívky.
,,Ale, kdopak se nám to tu vybarvil. Dokonalá a talentovaná Sakura Haruno." procedila skrze zuby Karin.
,,Nejsem dokonalá a už vůbec ne talentovaná." odšpitla.
,,Ne? Ale Sasukemu tak připadáš."
,,Odmítám jeho tréningy a vy můžete být spokojené. Sice nevím, k čemu vám to bude, protože on je učitel a určitě je zvyklý na podobné dívky jako vy, ale ve mě nehledejte překážku." dala jim jasně najevo, že nemá o hádky zájem.
,,No tos taky udělala dobře, protože jinak...."
,,Jinak co Karin?" dořekla za ní Ino, která se přišla podívat, kde se zdržela její kamarádka. Karin se stáhla a odešla.
,,Fakt jí nemám ráda." řekla Ino.
,,Mě nevadí."
,,Co? Vždyť ti právě vyhrožovala!"
,,Je dětinská a myslí si, že jí patří svět. Nejsou to příliš dobré vlastnosti, ale to pozná sama. V životě nabyde ještě zkušeností, které ji přivedou na to, že pravda se nedá ani ukřičet ani vynutit. Musí být trpělivá. Pravda stojí za každou bolest."
,,Mluvíš jako básník. Proč jsi odmítla ty hodiny. Přišla by jsi na jiné myšlenky a poku máš talent, bavilo by tě to..."
,,Ino ne. Vážím si tvého zájmu o mé štěstí, ale sama vím nejlépe, co je mé štěstí a budu na něm pracovat. Plavání to určitě neni. Teď se musim soustředit na učení a abych prošla u maturity. Na nějaké okolnosti nemám čas a co by tomu řekl Danae?"
,,Danae snad žije místo tebe? Mám takový pocit, že se bojíš holek."
,,Ne, vůbec ne."
Ino jen nepřesvědčivě odhodila hlavou a odešla. Sakura i když byla převlíklá a chystala se odejít, zaváhala. Ino měla pravdu. Ona se bojí těch holek, aby jí něco neudělaly. Zná postoj všech k ní a tohle by byla poslední kapka, kterou by nestrávily a vrhly by se na ní. Nebude to riskovat a dráždit kobru bosou nohou. Všimla si, že dlouho stojí na jednom místě a Ino už musí čekat. Přehodila si tašku přes rameno a pospíchala ze školy.
Danae na ní u ní doma už čekal. Že přišla bezduchá a bezduše se chovala, na to byl zvyklý a stejně okolo ní obletoval. K večeru odešel.
Sakura si lehla do postele a pohled se jí stočil ven na hvězdy. Jak krásně září. A ten měsíc. Osvětloval její růžovou barvu vlasů a pronikavě zelené oči. S lítostí v hlase mu vše odvyprávěla. Byl to její jediný přítel, kterému mohla věřit, že jí nezradí a hlavně neprozradí. Vyříkávala mu všechnu svou bolest a trápení a on jí mlčky poslouchal. Nikdy u toho ale neplakala. Zezačátku, ale teď už byla moc zvyklá a přece ne dost, aby to v sobě dusila. V myšlenkách jí stále přepadala ta jedna. Závodní plavání. Věnovat se tomu jako koníčku. To by bylo něco! Konečně nějaká změna, nějaký zvrat. Škoda, že má tak žárlivé spolužačky.
Další den bylo na programu plavání. Opět. Už viděla, jak ji učitel sám učí v osamoceném bazénu, zatímco všichni cvičí něco lehčího. Ale to asi ne. Když je jediná, nemělo by to smysl. Ani by se tomu nevěnovala. Prostě ne.
,,Á pozor, do třídy vešel přirozený talent!" zvolala jedna dívka. Ani té nevěnovala pozornost. Přešla k lavici a připravovala si na hodinu. Biologie. Její oblíbený předmět.
,,Poslyš ty malá chudinko, ty si vážně myslíš, že bys mohla někoho, jako je Sasuke Uchiha zaujmout? Ty? Taková šedá myška? Vždyť do tebe stačí fouknout a rozklepeš se." smála se jí Karin.
,,Něco v nepořádku?!" zahřměl jeho strohý hlas. Příšerně se lekla a otočila za hlasem.
,,A....pan učitel. Ne, vše je v pořádku. V nejlepším, zatím a nadále." hodila po Sakuře zlověstný pohled. Ten mu neušel i když si to všichni mysleli.
,,Promluvíme si." zašeptal, že ho sotva slyšela. Páni, on dovedl šeptat?
Hodina skončila. Bohužel. Vzpomněla si na učitelova slova a vydala se dolů do jeho kabinetu. Měl ho u bazénu v černé uličce. Byla velmi temná a skoro strašidelná. Zřejmě nestojí o žádnou společnost. Ale když jí něco nabídl, nesmí to odmítnout. Ze slušnosti.
Zaklepala na jeho dveře a čekala na vyzvání. Po hlasitém dále vkročila.
,,Zavři dveře a posaď se."
,,Pane učiteli, já mám ještě hodiny a....."
,,Neboj se, všechno stihneš, možná, pokud budeš spolupracovat."
Seděla nehnutě na židli a poslouchala jeho hlas. Teď byl příjemně zvučný a melodický. Dobře se jí vnímal a zarýval do paměti. Byl hebce mužný.
,,Sakuro, zapsal jsem tě do kroužku." oznámil jí ledabile.
,,Cože?!" roztáhla oči i pusu pod údivem.
,,Ano....tebe je moc velká škoda. Věnuj se tomu první týden a pokud tě to nebude bavit, sám tě vyškrtnu. Ale dej tomu šanci."
,,Pane učiteli to nejde. Vážně to nejde. Já...slíbila jsem....."
,,Komu si co slíbila?"
,,Mám povinosti."
,,Mezi nimi se ti určitě najde čas na hodinku plavání."
,,Ale já...." umlčel jí další přímou palbou.
,,Víš Sakuro, nemohl jsem si nevšimnout tvých třídních problémů a tomu, jak se k tobě chovají ostatní."
,,Pane?"
,,Nepředstírej, že nevíš, o co jde prosím."
,,Ale já vážně nevím, chovají se ke mě normálně. Takhle už od začátku střední. Není to nic neobvyklého."
,,Pro mě ano. Přijde mi, že oni jsou důvod toho, proč nechceš přijmout moji nabídku."
Mlčela.
,,Chci abys věděla, že pokud s tím neudělá nic tvůj třídní učitel, na mě se můžeš spolehnout a svěřit se. Pomohu ti, pokud to bude v mých silách."
Ano, v jeho silách. Jenže tohle v jeho silách není a navíc to řekl jen ze slušnosti. Je to učitel a je to jeho ,,povinost" sdělit žákům, že mu mají cokoliv říct.
,,Není nic, s čím bych se měla svěřit." vypadlo z ní nakonec. Sasuke se opřel do židle a z vrchu se na ní podíval. Neměl v plánu něco prohrávat a takyže neprohraje.
,,Dobrá. Dneska máš první tréning. Přijď včas. Potrpím si na přesnost." ujasnil jí a vyzval, aby odešla. Poslechla a zavřela dveře.

Zlatá rybka 1

26. března 2009 v 7:50 |  Knihovna
,,Uhni Sakuro!" jentaktak se vyhnula a ještě se omluvila. Nějaká dívka jí předjela na kole a málem by do ní i narazila. Bylo to těsné. Ale přešla to. Nic se nestalo, tak proč zbytečně vyšilovat?
Vstoupila do školy a akorát zvonilo. Zdrávka. Úžasná pitvačka v mrtvolách, odebírání krve a nudné hodiny anatomie lidského těla. Tohle je sen jejich rodičů. Vystudovat a potom doktorka. Ale je to i můj sen? Co jsem vlastně já? Ne, to je jedno. Z přemýšlení jí vytrhl zvonek. Nejvyšší čas na hodinu.
Nudná anatomie brzy skončila. Další hodinu píše test. Slíbila Narutovi, že mu ho dá opsat, z toho vyplývá, že si musí sednout vedle něj. Vedle ukecanýho a věčně pozitivního Naruta. Nechápala, kde se v něm ta nálada bere.
,,Ahoj Sakuro." zavolal na ní a zbytek okolo něj se otočil. Blondýnka Ino, modrovláska Hinata- Narutova holka, tichý, ale hodný Sai. Nebylo jich hodně, ale stačilo na pěkný povyk.
,,Naruto, nemusíš se ani ptát. Sakura se vždycky učí na testy. Co Saky?" usmála se na ní Ino.
,,No jo, my dneska píšeme." plácla se do čela HInata.
,,Ty jo, ty taky nejsi připravená?" zasmál se Sai.
Po vyčerpávajícím dnu se odebrala domů. Cestou šla vždycky sama. Každý bydlel na jiné straně a nikdo neměl s nikým společnou cestu. Ale dohodli se, že si odpoledne vyrazí ven.
,,Ahoj mami."
,,Ahoj zlatíčko, čeká tu na tebe Danae."uvedla hned maminka na pravou míru návštěvu. Danae byl miláčkem rodiny, přestože to byl Sakuřin kluk.
,,Ahoj zlato." vstal z gauče a dal jí pusu do vlasů.
,,Ahoj."zamumlala. Odešla rovnou po schodech do svého pokoje. Danae šel za ní. Tohle byla normální Sakura.
,,Jaký byl den miláčku?"
,,V pohodě." řekla jako z přehrávače. Každý den jedna a ta samá odpověď.
,,Ty tu dneska zase spíš?"
,,Jo...tvoje mamka neměla nic proti a ta moje taky ne. Vadí ti to snad?"
,,Mě je to přeci jedno."
Danae jí objal a usmál se. Ale byla tohle normální odpověď? Mě je to jedno. Tohle řekne holka klukovi, který má u ní spát? Žádný náznak nervozity, vzrušení...nic. Byla až příliš zvyklá na to, že Danae tráví u nich doma příliš času. Skoro tam bydlí.
,,Jaké byli známky? Jde ti učení?"
,,Jako vždycky."
Zazvonil domovní zvonek. Před dveřmi stál Naruto a spol.
,,Jdete ven?"
,,Jasně. Sakuro!"
,,No, chtěla jsem trošku odpočívat..."
,,Ne...teď půjdeš ven." odpověděl a rozkázal za ní.
Všichni se bavili až na Sakuru.
Pozdě večer, když už si rovnala peřinu na tělo se přeci jen odvážila na něco zeptat.
,,Danae..."
,,Ano?"
,,Nepřipadá ti tohle jako fiasko? Jsme jako manželé po 20 letech. Má tohle být?"
,,Ovšem, ovšemže to má být. Ty patříš mě a já tobě a tak to bude napořád a vyžeň veškeré pochybnosti o tom z hlavy." vlezl si k ní do postele a přivinul ke svému tělu. Možná, že právě to potřebovala slyšet. Jenom nevěděla, co je to za pocit u srdce- oddechnutí nebo nedůvěra ve lži.
Ráno brzo vstávala a nechtěla Danaeho budit, takže musela potichu vyjít ven a nasnídat se. Ve škole brzo narazila na partu.
,,Ahoj." zamávala a pozdravila jí Ino.
,,Proč je všude takovýho randálu?"
,,Novej učitel a předmět. Vypadá to, že to schytáme právě my." usoudila.
,,Pěkná nespravedlnost. Proč zrovna my?" kroutil hlavou Naruto.
Po příchodu učitele se všichni posadili.
,,Takže máme tu trochu shon, tudíž budu chodit později na hodiny, ale co nevidět se to srovná. A vy si začněte nosit do školy plavky. Ředitel nepostavil bazén pro nic za nic. Ten shon je kvůli novému učiteli a zrovna vy máte to štěstí a on tu smůlu. Budete ho mít na jeho nový předmět. A sice Plavání."
Po třídě se rozneslo ndné vzdychání a nesouhlas.
,,Věřte mi, bude se vám to líbit." mrkl na ně učitel.
,,To určitě, komu se líbí se jen tak čachtat ve vodě?"naříkala Ino.
,,Mě to nevadí." dodala HInata.
,,Hele, všechno lepší, než se učit." řekl s důvtipem Naruto.
,,Zajímá mě, jakej bude ten novej učitel, doufám, že to nebude takovej ten přísnej, namachrovanej týpek od vedle." rozmýšlel nahlas Sai.
,,Neboj zlato, tobě by pár svalů na břiše nebo na rukách neuškodilo." řekla mu Ino a tím rozdmýchala debatu o tom, proč se jí nelíbí takový, jaký je a že je dost silný.
Sakura to všechno mlčky poslouchala. Neměla na to vlastní názor. Bylo jí to vcelku jedno, kdo jí bude učit a co jí bude učit. Ale jedno věděla dopředu, Danaemu nic neřekne. Spustil by poplach a zase by žárlil na něco, co neexistuje.
Další den před poslední hodinou přišel do třídy učitel. Holkám se rozšířily oči a zatajil dech. Byl to mladý, vysoký ,černovlasý kluk s uhrančivě černýma očima a ledově vypadajícím vzhledem.
,,Takže dobrý den. Jmenuji se Sasuke Uchiha a jsem váš učitel plavání. To plavání bude pro každého jiné. Rozdělíme třídu na lepší a horší. Ti lepší by pak mohli plavat závodně, to už záleží na troše toho talentu. Ti ostatní by se učili základy. Tak, můžeme začít."
Zezačátku bylo naprostý ticho, ale potom se holky neudržely a začaly si neůnavně něco šuškat. Červenaly se u toho a chychotaly.

Recenze- Zlatá rybka

21. března 2009 v 15:24 |  Knihovna
Takže, než se rozmyslim, jak bude pokračovat povídka Když se setmí, napíšu alespoň tuhle...napadla mě taková jiná povídečka a mezitim mě třeba potká inspirace na Když se setmí...neukončuji jí, ale musim na ní pracovat. Takže tady je recenze povídky Zlatá rybka:
Sakura chodí na zdravotní střední školu. Je ve třeťáku. Je to úplně normální holka s normálními problémy, kamarády, rodiči a klukem Danaem. Jenže to si myslí pouze oni. Ve skutečnosti je Sakura pěkně utlačovaná, dělá jen to, co se líbí druhým, je utiskovaná a věčně odšoupnutá bokem. Nikdo kromě jejich přátel a Danaeho, kterému to vážně vyhovuje, se s ní nebaví. Ne že by jí to vadilo, nemůže s tim nic dělat. Ani to nezjistila. Danae jí schválně kryje před světem, protože když jí nebude zajímat okolí, nebude se o okolí zajímat o ní. To vše se změní, když na zdrávku přijde nový učitel a sním i nový předmět- Plavání. 27letý Sasuke Uchiha si vyslouží obdiv především u dívek a plavání bude velmi oblíbené. Narozdíl od ostatních si utiskované Sakury všimne okamžitě. A pomůže jí. Na hodinách si všimne, že má talent na rychlé plavání. Začne Sakuru trénovat. Ta díky tomu nabyde sebevědomí a přestane splývat s davem. Tréningy jí ale zaberou více času, a tak začíná odbývat Daneho, který vypátrá veškeré podrobnosti a dokonce se s učitelem poperou. Když to Sakura zjistí, je překvapená, ale i rozzuřená. Vysvětluje, že je absurdní, aby měla něco s o 7 let starším mužem, ale při tom sama neví, že je zasazené semínko...

K povídce

1. března 2009 v 10:16 |  Knihovna
Lidi, já vůbec newim, jak mám pokračovat. Něco napsaný mám, to jo, ale je to trapný, takže to nebudu ani zveřejňovat. Vůbec newim, co bude v druhé části. Musíte prostě počkat, až mě trkne múza. To víte, škola mi na inspiraci nepřidá.

Další články


Kam dál